Príslovia 19
1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
Bedre Fattigmand med lydefri færd end en, som går Krogveje, er han end rig.
2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
At mangle Kundskab er ikke godt, men den træder fejl, som har Hastværk.
3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
Et Menneskes Dårskab øder hans Vej, men på HERREN vredes hans Hjerte.
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
Gods skaffer mange Venner, den ringe skiller hans Ven sig fra.
5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
Det falske Vidne undgår ej Straf; den slipper ikke, som farer med Løgn.
6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
Mange bejler til Stormands Yndest, og alle er Venner med gavmild Mand.
7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
Fattigmands Frænder hader ham alle, end mere skyr hans Venner ham da. Ej frelses den, som jager efter Ord.
8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
Den, der vinder Vid, han elsker sin Sjæl, og den, der vogter på Indsigt, får Lykke.
9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
Det falske Vidne undgår ej Straf, og den, der farer med Løgn, går under.
10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
Vellevned sømmer sig ikke for Tåbe, end mindre for Træl at herske over Fyrster.
11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
Klogskab gør Mennesket sindigt, hans Ære er at overse Brøde.
12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
Som Brøl af en Løve er Kongens Vrede, som Dug på Græs er hans Gunst.
13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
Tåbelig Søn er sin Faders Ulykke, Kvindekiv er som ustandseligt Tagdryp.
14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
Hus og Gods er Arv efter Fædre, en forstandig Hustru er fra HERREN.
15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
Dovenskab sænker i Dvale, den lade Sjæl må sulte.
16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
Den vogter sin Sjæl, som vogter på Budet, men skødesløs Vandel fører til Død.
17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
Er man god mod den ringe, låner man HERREN, han gengælder en, hvad godt man har gjort.
18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
Tugt din Søn, imens der er Håb, ellers stiler du efter at slå ham ihjel.
19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
Den, som er hidsig, må bøde, ved Skånsel gør man det værre.
20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
Hør på Råd og tag ved Lære, så du til sidst bliver viis.
21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
I Mands Hjerte er mange Tanker, men HERRENs Råd er det, der står fast.
22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
Vinding har man af Godhed, hellere fattig end Løgner.
23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
HERRENs Frygt er Vej til Liv, man hviler mæt og frygter ej ondt.
24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
Den lade rækker til Fadet, men fører ej Hånden til Munden.
25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
Får Spottere Hug, bliver tankeløs klog, ved Revselse får den forstandige Kundskab.
26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
Mishandle Fader og bortjage Moder gør kun en dårlig, vanartet Søn.
27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
Hør op, min Søn, med at høre på Tugt og så fare vild fra Kundskabsord.
28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
Niddingevidne spotter Retten, gudløses Mund er glubsk efter Uret.
29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
Slag er rede til Spottere, Hug til Tåbers Ryg.
