Príslovia 19
1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
Bedre er en fattig, som vandrer i sin Oprigtighed end den, hvis Læber ere forvendte, og som tilmed er en Daare.
2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
Ogsaa naar en Sjæl er uden Kundskab, er det ikke godt, og den, som haster med Fødderne, glider ud.
3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
Menneskets Daarlighed forvender hans Vej, og hans Hjerte vredes imod Herren.
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
Gods tilfører mange Venner; men den ringe maa skilles fra sin Ven.
5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
Et falsk Vidne skal ikke agtes uskyldigt, og den, som taler Løgn, skal ikke undkomme.
6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
Mange bejle til en Fyrstes Gunst, og enhver er Ven med en gavmild Mand.
7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
Alle den fattiges Brødre hade ham, ja, endog hans Venner holde sig langt fra ham; han jager efter Ord, som ikke ere til.
8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
Den, som forhverver sig Forstand, elsker sit Liv; den, som bevarer Indsigt, skal finde godt.
9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
Et falsk Vidne skal ikke agtes uskyldigt, og den, som taler Løgn, skal omkomme.
10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
Det staar ikke en Daare vel an at leve højt, meget mindre en Tjener at herske over Fyrster.
11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
Et Menneskes Klogskab gør ham langmodig, og det er ham en Ære at overse Fornærmelse
12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
Kongens Vrede er som en ung Løves Brølen; men hans Bevaagenhed er ligesom Dug paa Urter.
13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
En daarlig Søn er sin Fader en Ulykke, og en Kvindes Trætter ere et vedholdende Tagdryp.
14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
Hus og Gods arves efter Forældre; men en forstandig Kvinde er fra Herren.
15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
Dovenskab nedsænker i en dyb Søvn, og en efterladen Sjæl skal hungre.
16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
Hvo som bevarer Budet, bevarer sin Sjæl; hvo der foragter sine Veje, skal dødes.
17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
Hvo som forbarmer sig over den ringe, laaner Herren, og han skal betale ham hans Velgerning.
18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
Tugt din Søn, thi der er Haab; men vend ikke din Hu til at dræbe ham!
19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
Den, hvis Vrede er stor, maa lide Straf; thi dersom du frier ham, da maa du blive ved dermed.
20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
Adlyd Raad, og tag imod Tugt, at du kan blive viis paa dit sidste.
21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
Der er mange Anslag i en Mands Hjerte; men Herrens Raad det skal bestaa.
22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
Et Menneskes Lyst er hans Kærlighed; og en fattig er bedre end en Løgner.
23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
At en frygter Herren, er til Liv; mæt skal han hvile, han skal ikke hjemsøges med Ulykke.
24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
Den lade stikker sin Haand i Fadet; han lader den end ikke komme til sin Mund igen.
25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
Slaa Spotteren, at den uerfarne maa blive forstandig; og irettesæt den forstandige, saa vil han vinde Kundskab.
26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
Den, der overfalder Faderen og bortjager Moderen, er en Søn, som gør til Skamme og Vanære.
27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
Lad kun af, min Søn! med at høre paa Formaning, saa du farer vild fra Kundskabs Ord.
28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
Et nedrigt Vidne spotter Retten, og de ugudeliges Mund sluger Uret.
29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
Straffedomme ere beredte til Spottere og Slag til Daarers Ryg.
