Príslovia 19
1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
Bolji je siromah koji živi u nedužnosti nego čovjek opakih usana i k tomu bezuman.
2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
Revnost bez razboritosti nije dobra, i tko brzo hoda, spotiče se.
3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
Ludost čovjeku kvari život, a srce mu se ljuti na Jahvu!
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
Bogatstvo pribavlja mnoge prijatelje, a siromaha i njegov prijatelj ostavlja.
5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
Lažljiv svjekok ne ostaje bez kazne, i tko širi laži, neće uteći.
6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
Mnogi laskaju licu odličnikovu i svatko je prijatelj čovjeku darežljivu.
7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
Na siromaha mrze sva braća njegova, još više se udaljuju od njega prijatelji njegovi: on hlepi za dobrim riječima, ali ih ne nalazi!
8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
Tko stječe razboritost, ljubi sebe, a tko čuva razum, nalazi sreću.
9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
Lažljiv svjedok ne ostaje bez kazne, i tko širi laži, propada.
10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
Ne dolikuje bezumnomu živjeti raskošno, a još manje sluzi vlast nad knezovima.
11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
Um čovjeka usteže od srdžbe, a čast mu je oprostiti krivicu.
12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
Kraljev je gnjev kao rika lavlja, a njegova milost kao rosa bilju.
13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
Nesreća je ocu svojemu bezuman sin, i neprestano prokišnjavanje svađe su ženine.
14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
Kuća se i bogatstvo baštine od otaca, a od Jahve je žena razumna.
15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
Lijenost navlači čovjeku dubok san i nemarna duša gladuje.
16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
Tko se drži zapovijedi, čuva život svoj, a tko ne pazi putove svoje, umire.
17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
Jahvi pozaima tko je siromahu milostiv, i on će mu platiti dobročinstvo.
18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
Kažnjavaj sina svoga dok ima nade, ali ne idi za tim da ga ubiješ.
19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
Tko je jarostan, plaća globu, i kad ga štediš, samo uvećavaš njegov gnjev.
20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
Slušaj savjet i primaj pouku, kako bi naposljetku postao mudar.
21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
Mnogo je namisli u srcu čovječjem, ali što Jahve naumi, to i bude.
22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
Dražest je čovjekova u dobroti njegovoj, i bolji je siromah od lažljivca.
23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
Strah Gospodnji daje život, i tko se njime ispuni, zlo ga ne pohodi.
24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
Lijenčina umače ruku u zdjelu, ali je ustima svojim ne prinosi.
25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
Udari podsmjehivača, i lud se opameti; ukori razumnog, i shvatit će znanje.
26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
Sin je sramotan i pokvaren tko zlostavlja oca i odgoni majku.
27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
Prestani, sine moj, slušati naputke koji odvode od riječi spoznaje!
28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
Nevaljao se svjedok podruguje pravdi i usta opakih gutaju nepravdu.
29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
Pripravljene su kazne podsmjevačima i udarci za leđa bezumnika.
