Príslovia 18
1 Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se.
Den egensindige følger bare sin egen lyst; mot alle kloke råd viser han tenner.
2 Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho.
Dåren bryr sig ikke om å være forstandig, men vil bare vise hvad han tenker i sitt hjerte.
3 Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka.
Når den ugudelige kommer, kommer også forakt, og med skammen følger spott.
4 Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti.
Ordene i en manns munn er dype vann, visdoms kilde er en fremvellende bekk.
5 Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu.
Det er ille å gi den skyldige medhold, å bøie retten for den rettferdige.
6 Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví.
Dårens leber volder trette, og hans munn roper efter pryl.
7 Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho.
Dårens munn er til ulykke for ham selv, og hans leber er en snare for hans liv.
8 Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
En øretuters ord er som velsmakende retter, og de trenger ned i hjertets indre.
9 Také ten, kdož jest nedbalý v práci své, bratr jest mrhače.
Den som er lat i sin gjerning, er også en bror til ødeleggeren.
10 Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen.
Herrens navn er et fast tårn; til det løper den rettferdige og blir berget.
11 Zboží bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho.
Den rikes gods er hans festning og som en høi mur i hans egen tanke.
12 Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení.
Forut for fall ophøier en manns hjerte sig, men ydmykhet går forut for ære.
13 Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost.
Når en svarer før han hører, da blir det til dårskap og skam for ham.
14 Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese?
En manns mot kan holde ham oppe i hans sykdom; men et nedslått mot - hvem kan bære det?
15 Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění.
Den forstandiges hjerte kjøper kunnskap, og de vises øre søker kunnskap.
16 Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej.
Et menneskes gave gir ham rum og fører ham frem for store herrer.
17 Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej.
Den som taler først i en rettsstrid, synes å ha rett; men så kommer motparten og gransker hans ord.
18 Los pokojí svady, a mezi silnými rozeznává.
Loddet gjør ende på tretter og skiller mellem de mektige.
19 Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.
En bror som en har gjort urett mot, er vanskeligere å vinne enn en festning, og trette med ham er som en bom for en borg.
20 Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude.
Ved frukten av en manns munn mettes hans buk; med sine lebers grøde blir han mettet.
21 Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.
Død og liv er i tungens vold, og hver den som gjerne bruker den, skal ete dens frukt.
22 Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina.
Den som har funnet en hustru, har funnet lykke og fått en nådegave av Herren.
23 Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě.
I ydmyke bønner taler den fattige, men den rike svarer med hårde ord.
24 Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.
En mann med mange venner går det ille; men der er venner som henger fastere ved en enn en bror.
