Príslovia 18
1 Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se.
Mañean-drao ty mirery, tsambolitio’e ze atao vere-to.
2 Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho.
Tsy no’ i dagolay ty faharendrehañe, fa ty mampiboake ty heve’e avao.
3 Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka.
Ie pok’eo ty tsivokatse, mipotìtse eo ka ty teratera, vaho indrezan-kasalarañe ty inje.
4 Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti.
Rano laleke ty fisaontsim-palie’ ondaty, torahañe mibobobobo ty figoangoañan-kihitse.
5 Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu.
Tsy mahasoa te osiheñe ty raty, hikihoañe ty vañoñe an-jaka.
6 Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví.
Mikaidraha o soñi’ i dagolao, naho mikai-tampify ty vava’e.
7 Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho.
Fiantoa’ i seretsey ty vava’e, vaho mpamandrike ty fiai’e o soñi’eo.
8 Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
Kenoke mafiry ty fivolam-pitolom-boetse, migodoñe mb’añ’ova’ ondaty ao.
9 Také ten, kdož jest nedbalý v práci své, bratr jest mrhače.
Rahalahi’ ty mpijoy, ty mpilesa am-pitoloña’e.
10 Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen.
Fitalakesañ’abo fatratse ty tahina’ Iehovà, milay mb’ama’e ao ty vantañe vaho onjoneñe tsy takatse.
11 Zboží bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho.
Rova fatratse ty varam-pañaleale, naho hoe kijoly abo añ’ereñere’e ao.
12 Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení.
Aolo’ ty ikorovoha’ ondaty ty fiebotseboran-tro’e, fe miaolo’ ty hasiñe ty firehañe.
13 Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost.
Ie manoiñe aolo’ t’ie mitsanoñe: le hagegea’e naho hasalara’e.
14 Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese?
Mahafeake hasilofañe ty tro’ ondaty, fa ia ka ty mahaleo ty fikoretan’ arofo.
15 Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění.
Mitoha hilala ty tro’ i mahatsikarake, vaho mañotsohotso hihitse an-dravembia’e ty mahilala.
16 Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej.
Anokafan-dalañe ty ravoravo’ ondaty, manese aze hiatreke ty bey.
17 Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej.
Heveren-ko to ty mitalily valoha’e, ampara’ te pok’eo ty mañody aze.
18 Los pokojí svady, a mezi silnými rozeznává.
Abala’ ty tora-tsato-piso ty fifandierañe, ie mampivike ty mpifanjomotse.
19 Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.
Mora ty mandreketse rova fatratse, ta ty rañetse torifike, vaho hoe tsotso-bim-pitilik’abo ty fifanjomorañe.
20 Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude.
Ty havokaram-palie’ ondaty ro mahaenem-pisafoa, o vokam-pivimbi’eo ro maha-anjañe.
21 Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.
Manandily ami’ ty haveloñe naho ami’ty havilasy ty fameleke, hikama amo vokare’eo ze mikoko aze.
22 Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina.
Mahaonin-kasoa ty tendreke valy, vaho isohe’ Iehovà.
23 Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě.
Mihalaly tretrè ty rarake, fe sotrafe’ ty mpitsikafo.
24 Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.
Mianto t’indaty lako rañetse, fe ao ty ate-hena mipiteke soa te ami’ty rahalahy.
