Príslovia 18
1 Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se.
Kas ar citiem kopā neturas, tas savu gribu tik meklē, un ir kavēklis visās lietās.
2 Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho.
Ģeķim netīk gudra valoda, bet tik vien atklāt savu paša sirdi.
3 Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka.
Bezdievīgam staigā līdz negods un ar apsmieklu kauns.
4 Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti.
Vārdi cilvēka mutē ir dziļš ūdens, un gudrības avots ir tekoša ūdens upīte.
5 Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu.
Nav labi bezdievīga vaigu cienīt un nospiest taisno tiesā.
6 Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví.
Ģeķa lūpas ieved ķildā, un viņa mute brēc pēc sitieniem.
7 Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho.
Ģeķa mute sev pašai par postu, un viņa lūpas paša dvēselei par slazda valgu.
8 Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
Lišķa vārdi ir kā saldi kumosi un iet visai pie sirds.
9 Také ten, kdož jest nedbalý v práci své, bratr jest mrhače.
Kas laisks pie darba, tas palaidņa brālis.
10 Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen.
Tā Kunga vārds ir stipra pils; tur taisnais glābjas un top izglābts.
11 Zboží bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho.
Bagātam manta ir viņa stiprā pils un viņam šķiet augsts mūris.
12 Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení.
Priekš bojāiešanas cilvēka sirds top lepna, bet pazemība ved godā.
13 Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost.
Kas atbild, pirms dzirdējis, tas tam par ģeķību un kaunu.
14 Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese?
Vīra gars panes savas bēdas, bet kad gars izmisis, kas to var panest?
15 Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění.
Prātīga sirds iemanto atzīšanu, un gudra auss meklē atzīšanu.
16 Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej.
Dāvanas cilvēkam līdzina ceļu un viņu ved kungu priekšā.
17 Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej.
Kas pirmais sūdz, tam taisnība; kad nu nāk viņa pretinieks, tad to tirda.
18 Los pokojí svady, a mezi silnými rozeznává.
Mesli nobeidz ķildas un izšķir varenos.
19 Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.
Apkaitināts brālis ir cietāks nekā stipra pils, un ķilda nekā pils vārtu aizšaujamais.
20 Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude.
No mutes augļiem ikkatrs savu vēderu pildīs, un viņa lūpu padoms to ēdinās.
21 Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.
Nāve un dzīvība stāv mēles galā; kā kurš runā, tā tam būs.
22 Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina.
Kas sievu atradis, tas atradis labumu un mantojis žēlastību no Tā Kunga.
23 Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě.
Nabags runā lūgdamies, bet bagāts atbild bargi.
24 Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.
Citam daudz draugu uz postu; bet ir draugi, kas labāki nekā brālis.
