Príslovia 18
1 Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se.
Occasiones quaerit qui vult recedere ab amico: omni tempore erit exprobrabilis.
2 Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho.
Non recipit stultus verba prudentiae: nisi ea dixeris quae versantur in corde eius.
3 Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka.
Impius, cum in profundum venerit peccatorum, contemnit: sed sequitur eum ignominia et opprobrium.
4 Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti.
Aqua profunda verba ex ore viri: et torrens redundans fons sapientiae.
5 Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu.
Accipere personam impii in iudicio non est bonum, ut declines a veritate iudicii.
6 Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví.
Labia stulti miscent se rixis: et os eius iurgia provocat.
7 Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho.
Os stulti contritio eius: et labia ipsius, ruina animae eius.
8 Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
Verba bilinguis, quasi simplicia: et ipsa perveniunt usque ad interiora ventris. Pigrum deiicit timor: animae autem effeminatorum esurient.
9 Také ten, kdož jest nedbalý v práci své, bratr jest mrhače.
Qui mollis et dissolutus est in opere suo, frater est sua opera dissipantis.
10 Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen.
Turris fortissima, nomen Domini: ad ipsam currit iustus, et exaltabitur.
11 Zboží bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho.
Substantia divitis urbs roboris eius, et quasi murus validus circumdans eum.
12 Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení.
Antequam conteratur, exaltatur cor hominis: et antequam glorificetur, humiliatur.
13 Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost.
Qui prius respondet quam audiat, stultum se esse demonstrat, et confusione dignum.
14 Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese?
Spiritus viri sustentat imbecillitatem suam: spiritum vero ad irascendum facilem quis poterit sustinere?
15 Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění.
Cor prudens possidebit scientiam: et auris sapientium quaerit doctrinam.
16 Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej.
Donum hominis dilatat viam eius, et ante principes spatium ei facit.
17 Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej.
Iustus, prior est accusator sui: venit amicus eius, et investigabit eum.
18 Los pokojí svady, a mezi silnými rozeznává.
Contradictiones comprimit sors, et inter potentes quoque diiudicat.
19 Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.
Frater, qui adiuvatur a fratre, quasi civitas firma: et iudicia quasi vectes urbium.
20 Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude.
De fructu oris viri replebitur venter eius: et genimina labiorum ipsius saturabunt eum.
21 Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.
Mors, et vita in manu linguae: qui diligunt eam, comedent fructus eius.
22 Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina.
Qui invenit mulierem bonam, invenit bonum: et hauriet iucunditatem a Domino. Qui expellit mulierem bonam, expellit bonum: qui autem tenet adulteram, stultus est et insipiens.
23 Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě.
Cum obsecrationibus loquitur pauper: et dives effabitur rigide.
24 Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.
Vir amicabilis ad societatem, magis amicus erit, quam frater.
