Príslovia 18
1 Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se.
Chi si separa dagli altri cerca la propria soddisfazione e s’arrabbia contro tutto ciò ch’è profittevole.
2 Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho.
Lo stolto prende piacere, non nella prudenza, ma soltanto nel manifestare ciò che ha nel cuore.
3 Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka.
Quando viene l’empio, viene anche lo sprezzo; e, con la vergogna, viene l’obbrobrio.
4 Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti.
Le parole della bocca d’un uomo sono acque profonde; la fonte di sapienza è un rivo che scorre perenne.
5 Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu.
Non è bene aver per l’empio de’ riguardi personali, per far torto al giusto nel giudizio.
6 Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví.
Le labbra dello stolto menano alle liti, e la sua bocca chiama le percosse.
7 Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho.
La bocca dello stolto è la sua rovina, e le sue labbra sono un laccio per l’anima sua.
8 Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
Le parole del maldicente son come ghiottonerie, e penetrano fino nell’intimo delle viscere.
9 Také ten, kdož jest nedbalý v práci své, bratr jest mrhače.
Anche colui ch’è infingardo nel suo lavoro è fratello del dissipatore.
10 Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen.
Il nome dell’Eterno è una forte torre; il giusto vi corre, e vi trova un alto rifugio.
11 Zboží bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho.
I beni del ricco son la sua città forte; son come un’alta muraglia… nella sua immaginazione.
12 Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení.
Prima della rovina, il cuor dell’uomo s’innalza, ma l’umiltà precede la gloria.
13 Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost.
Chi risponde prima d’aver ascoltato, mostra la sua follia, e rimane confuso.
14 Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese?
Lo spirito dell’uomo lo sostiene quand’egli è infermo; ma lo spirito abbattuto chi lo solleverà?
15 Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění.
Il cuore dell’uomo intelligente acquista la scienza, e l’orecchio dei savi la cerca.
16 Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej.
I regali che uno fa gli apron la strada e gli dànno adito ai grandi.
17 Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej.
Il primo a perorare la propria causa par che abbia ragione; ma vien l’altra parte, e scruta quello a fondo.
18 Los pokojí svady, a mezi silnými rozeznává.
La sorte fa cessare le liti e decide fra i grandi.
19 Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.
Un fratello offeso è più inespugnabile d’una città forte; e le liti tra fratelli son come le sbarre d’un castello.
20 Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude.
Col frutto della sua bocca l’uomo sazia il corpo; si sazia col provento delle sue labbra.
21 Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.
Morte e vita sono in potere della lingua; chi l’ama ne mangerà i frutti.
22 Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina.
Chi ha trovato moglie ha trovato un bene e ha ottenuto un favore dall’Eterno.
23 Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě.
Il povero parla supplicando, il ricco risponde con durezza.
24 Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.
Chi ha molti amici li ha per sua disgrazia; ma v’è tale amico, ch’è più affezionato d’un fratello.
