Príslovia 18
1 Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se.
Den Eigenwillen sucht, wer sich absondert; bei jeglicher Gelegenheit beginnt er Streit.
2 Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho.
Der Tor hat kein Gefallen an Belehrung; er möchte nur die eigene Meinung künden.
3 Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka.
Wo Frevel auftritt, dort tritt auch Verachtung auf, und Schmähung ist mit Hohn vereint.
4 Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti.
Aus eines Mannes Munde tiefe Worte sind Gewässer, ein Strom, der aus dem Born der Weisheit sprudelt.
5 Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu.
Daß man Partei für einen Frevler nimmt, daß man das Recht des Frommen beugt, nützt nichts.
6 Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví.
Des Toren Lippen schaffen Streit; nach Schlägen ruft sein Mund.
7 Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho.
Des Toren Mund führt seinen Sturz herbei, und seine Lippen sind ein Strick für seinen Hals.
8 Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
Des Ohrenbläsers Worte sind wie Hammerschläge; sie dringen tief ins Herz hinein.
9 Také ten, kdož jest nedbalý v práci své, bratr jest mrhače.
Wer lässig bei der Arbeit ist und wer den eigenen Besitz zerstört, sind Brüder.
10 Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen.
Ein fester Turm des Herren Name; der Fromme läuft zu ihm und ist gesichert.
11 Zboží bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho.
Des Reichen Habe ist ihm eine feste Stadt, wie eine hohe Mauer um ihn her.
12 Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení.
Stolz geht dem Sturz voran, der Ehre Demut.
13 Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost.
Gibt jemand Antwort schon, bevor er recht verstanden, so rechnet man es ihm als Torheit und als Schande.
14 Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese?
Ein männliches Gemüt kann seine Leiden meistern. Ein düsteres Gemüt, wer mag's erträglich finden?
15 Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění.
Des Klugen Herz erwirbt sich Einsicht; Einsicht sucht auch des Weisen Ohr.
16 Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej.
Geschenke schaffen ihrem Geber Raum und öffnen ihm den Zutritt zu den Großen.
17 Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej.
In einem Streite hat der erste Recht; da kommt der andere und untersucht's aufs neue.
18 Los pokojí svady, a mezi silnými rozeznává.
Den Streitigkeiten macht das Los ein Ende; es trennt die Streitenden.
19 Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.
Ein Bruder kann an einer Festung sich vergehen, sind Streitigkeiten doch, was eine Bresche für die Burg.
20 Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude.
Mit seines Mundes Frucht ersättigt jeder seinen Magen, von seiner Lippen Ernte kann er satt sich essen.
21 Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.
In dem Bereich der Zunge liegen Tod und Leben, und wer sie gern gebraucht, genießt auch ihre Frucht.
22 Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina.
Wer je das Weib erforscht, hat einen guten Fund getan, und er erfreut sich der besonderen Huld des Herrn.
23 Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě.
Der Arme redet weinerlich; der Reiche aber spricht mit Nachdruck.
24 Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.
Gefährten gibt's, die gegenseitig sich zugrunde richten; und Freunde gibt's, anhänglicher als Brüder.
