Príslovia 17
1 Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
Melhor é um bocado secco, e com elle a tranquillidade, do que a casa cheia de victimas, com contenda.
2 Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
O servo prudente dominará sobre o filho que faz envergonhar; e entre os irmãos repartirá a herança.
3 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
O crisol é para a prata, e o forno para o oiro; mas o Senhor prova os corações.
4 Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
O malfazejo attenta para o labio iniquo: o mentiroso inclina os ouvidos á lingua maligna.
5 Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
O que escarnece do pobre insulta ao que o creou: o que se alegra da calamidade não ficará innocente.
6 Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
Corôa dos velhos são os filhos dos filhos; e a gloria dos filhos são seus paes.
7 Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
Não convem ao tolo o labio excellente: quanto menos ao principe o labio mentiroso.
8 Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
Pedra preciosa é o presente aos olhos dos que o recebem; para onde quer que se volver, servirá de proveito.
9 Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
O que encobre a transgressão busca a amizade, mas o que renova a coisa, separa os maiores amigos.
10 Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
Mais profundamente entra a reprehensão no prudente, do que cem açoites no tolo.
11 Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
Na verdade o rebelde não busca senão o mal, mas mensageiro cruel se enviará contra elle.
12 Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
Encontre-se com o homem a ursa roubada dos filhos; mas não o louco na sua estulticia.
13 Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
Quanto áquelle que torna mal por bem, não se apartará o mal da sua casa.
14 Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
Como o que solta as aguas, é o principio da contenda, pelo que, antes que sejas envolto, deixa a porfia.
15 Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
O que justifica ao impio, e condemna ao justo, ambos são abominaveis ao Senhor, tanto um como o outro.
16 K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
De que serviria o preço na mão do tolo para comprar a sabedoria, visto que não tem entendimento?
17 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
Em todo o tempo ama o amigo; e para a angustia nasce o irmão.
18 Èlověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
O homem falto d'entendimento dá a mão, ficando por fiador diante do seu companheiro.
19 Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
O que ama a contenda ama a transgressão; o que alça a sua porta busca a ruina.
20 Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
O perverso de coração nunca achará o bem; e o que tem a lingua dobre virá a cair no mal
21 Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
O que gera a um tolo para a sua tristeza o faz; e o pae do insensato não se alegrará.
22 Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
O coração alegre serve de bom remedio, mas o espirito abatido virá a seccar os ossos.
23 Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
O impio tomará o presente do seio, para perverter as veredas da justiça.
24 Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
No rosto do entendido se vê a sabedoria, porém os olhos do louco estão nas extremidades da terra.
25 K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
O filho insensato é tristeza para seu pae, e amargura para a que o pariu.
26 Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
Não é bom tambem pôr pena ao justo, nem que firam os principes ao que obra justamente.
27 Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
Retem as suas palavras o que possue o conhecimento, e o homem d'entendimento é de precioso espirito.
28 Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
Até o tolo, quando se cala, será reputado por sabio; e o que cerrar os seus labios por entendido.
