Príslovia 17
1 Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
Betre er ein turr brødmole med ro attåt enn huset fullt av høgtidskost med trætta til.
2 Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
Den kloke tenar skal råda yver ein uvisleg son, og millom brøder fær han skifta arv.
3 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
Diglen røyner sylvet og omnen gullet, men den som røyner hjarto, det er Herren.
4 Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
Den vonde lyder på vondskapslippa, ljugaren lyder på tyningstunga.
5 Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
Spear du den fatige, so spottar du hans skapar, den som gled seg yver ulukka, skal få si refsing.
6 Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
Ein krans for dei gamle er barneborn, og ei æra for borni er federne deira.
7 Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
Det høver ikkje for ein dåre å tala store ord, enn mindre for ein fagnamann å ljuga.
8 Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
Gåva er ein glimestein for den som fær ho; kvar ho vender seg, der fær ho framgang.
9 Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
Søkjer du kjærleik, skyler du misgjerd, men riv du upp att ei sak, skil ven frå ven.
10 Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
Vondord gjer meir på den vituge enn hundrad hogg på dåren.
11 Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
Berre upprør søkjer den vonde, men ein hard bodberar vert send imot han.
12 Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
Møt heller ei binna som hev mist sine ungar enn ein dåre med narreskapen hans!
13 Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
Den som løner godt med vondt, frå hans hus skal ikkje det vonde vika.
14 Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
Å taka til med strid er som å sleppa vatn ut, haldt difor upp med trætta fyrr nokon gliser med tennerne!
15 Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
Den som frikjenner ein ugudleg og den som domfeller ein rettferdig, dei er båe tvo ein styggedom for Herren.
16 K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
Kva skal pengar i handi på dåren? Å kjøpa visdom hev han’kje vit til.
17 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
Venen elskar alltid, og bror vert fødd til hjelp i naud.
18 Èlověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
Ein vitlaus mann er den som handtekst, som gjeng i borg hjå grannen sin.
19 Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
Den som elskar trætta, elskar misgjerning, den som byggjer døri si høg, søkjer fall.
20 Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
Den som hev eit rangt hjarta, vinn ikkje lukka, og den som forvender tunga si, fell i ulukka.
21 Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
Den som avlar eit narr, fær sorg, og ikkje gled seg far til ein dåre.
22 Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
Gladværugt hjarta gjev lækjedom god, men nedslege mod fær beini te visna.
23 Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
Gudlaus mann tek gåva i løynd til å bøygja rettargangen.
24 Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
Den vituge hev visdom for augo, men dåren hev augo ved heimsens ende.
25 K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
Uvitug son er til gremme for far sin, og beisk sorg for henne som fødde’n.
26 Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
Det er’kje godt at og rettferdige fær refsing, og ei at fagna folk fær slag for det som rett er.
27 Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
Den skynsame sparer på ordi, og den vituge mann er kald i hugen.
28 Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
Um dåren tagde, gjekk han og for vismann, og for ein vitug mann når han heldt munn.
