Príslovia 17
1 Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
Sauss kumoss ar mieru ir labāks, nekā pilns nams ar kaujamiem, kur ķildas.
2 Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
Gudrs kalps valdīs pār netiklu dēlu un dalīs mantojumu starp brāļiem.
3 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
Kausējamais katls sudrabu, un ceplis zeltu, bet Tas Kungs pārbauda sirdis.
4 Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
Netiklis klausās uz blēņu valodām, melkulis griež ausi uz neliešu mēlēm.
5 Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
Kas nabagu apsmej, tas nievā viņa Radītāju, un kas par viņa bēdām priecājās, nepaliks nesodīts.
6 Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
Sirmgalvju kronis ir bērnu bērni, un bērnu goda rota ir viņu tēvi.
7 Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
Ģeķiem nepieder augsti vārdi, nedz lielam kungam melot.
8 Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
Kam ir ko dot, tam tas ir kā dārgs akmens; kur tik tas griežas, tur labi izdodas.
9 Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
Kas grēku apklāj, tas iekopj draudzību; bet kas vainu no jauna aizņem, sarīdina radus.
10 Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
Aprāšana vairāk satriec prātīgo, nekā simts sitienu ģeķi.
11 Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
Dumpinieks meklē tik ļaunu vien, bet bargs vēstnesis pret viņu taps sūtīts.
12 Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
Labāki lāču māti sastapt, kurai bērni paņemti, nekā ģeķi viņa ģeķībā.
13 Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
Kas labu ar ļaunu atmaksā, no tā nama ļaunums neatstāsies.
14 Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
Ķildu sākt ir kā ūdens dambi izplēst; pirms sāk jaukties, atstājies.
15 Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
Kas bezdievīgu taisno un taisnu pazudina, tie abi Tam Kungam ir negantība.
16 K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
Ko palīdz ģeķim maksa rokā, gudrību pirkt, kad jēgas nav.
17 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
Draugs mīļo ikkatrā laikā, bet brālis piedzen bēdu dienā.
18 Èlověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
Tas ir negudrs, kas roku dod galvodams priekš sava tuvākā.
19 Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
Kas ķildu mīļo, tas mīļo grēku; un kas savas durvis taisa augstas, tas meklē nelaimi.
20 Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
Kam nelieša sirds, tas laba neatradīs; un kam netikla mēle, tas iekritīs nelaimē.
21 Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
Kas ģeķi dzemdina, tam tas būs par skumjām, un ģeķa tēvs nevar priecāties.
22 Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
Priecīga sirds dziedina vainas, bet sagrauzts gars izkaltē kaulus.
23 Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
Bezdievīgais ņem slepeni dāvanas, locīt taisnības ceļu.
24 Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
Prātīga cilvēka vaigā ir gudrība, bet ģeķa acis laistās līdz pasaules galiem.
25 K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
Ģeķīgs dēls savam tēvam par sirdēstiem, un rūgtums tai, kas viņu dzemdējusi.
26 Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
Jau nav labi, taisno sodīt, ne vēl goda vīru sist taisnības dēļ.
27 Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
Kas savu muti valda, tam ir samaņa, un kam lēns gars, tas ir prāta vīrs.
28 Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
Pat ģeķi, kad tik klusu cieš, notur par gudru, un par prāta vīru, kamēr savu muti tur.
