Príslovia 17
1 Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
Parempi kuiva kannikka rauhassa kuin talon täysi uhripaistia riidassa.
2 Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
Taitava palvelija hallitsee kunnotonta poikaa ja pääsee perinnönjaolle veljesten rinnalla.
3 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
Hopealle sulatin, kullalle uuni, mutta sydämet koettelee Herra.
4 Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
Paha kuuntelee häijyjä huulia, petollisuus kuulee pahoja kieliä.
5 Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
Joka köyhää pilkkaa, se herjaa hänen luojaansa; joka toisen onnettomuudesta iloitsee, ei jää rankaisematta.
6 Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
Vanhusten kruunu ovat lastenlapset, ja isät ovat lasten kunnia.
7 Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
Ei sovi houkalle ylevä puhe, saati sitten ruhtinaalle valhe.
8 Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
Lahjus on käyttäjänsä silmissä kallis kivi: mihin vain hän kääntyy, hän menestyy.
9 Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
Joka rikkeen peittää, se rakkautta harrastaa; mutta joka asioita kaivelee, se erottaa ystävykset.
10 Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
Nuhde pystyy paremmin ymmärtäväiseen kuin sata lyöntiä tyhmään.
11 Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
Pelkkää onnettomuutta hankkii kapinoitsija, mutta häntä vastaan lähetetään armoton sanansaattaja.
12 Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
Kohdatkoon miestä karhu, jolta on riistetty poikaset, mutta älköön tyhmä hulluudessansa.
13 Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
Joka hyvän pahalla palkitsee, sen kodista ei onnettomuus väisty.
14 Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
Alottaa tora on päästää vedet valloilleen; herkeä, ennenkuin riita syttyy.
15 Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
Syyllisen syyttömäksi ja syyttömän syylliseksi tekijä ovat kumpikin Herralle kauhistus.
16 K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
Mitä hyötyä on rahasta tyhmän käsissä? Viisauden hankkimiseen ei ole ymmärrystä.
17 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
Ystävä rakastaa ainiaan ja veli syntyy varaksi hädässä.
18 Èlověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
Mieltä vailla on mies, joka kättä lyöpi, joka menee toista takaamaan.
19 Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
Joka toraa rakastaa, se rikkomusta rakastaa; joka ovensa korottaa, se hankkii kukistumistaan.
20 Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
Väärämielinen ei onnea löydä, ja kavalakielinen suistuu onnettomuuteen.
21 Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
Tyhmä on murheeksi siittäjällensä, ja houkan isä on iloa vailla.
22 Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
Terveydeksi on iloinen sydän, mutta murtunut mieli kuivuttaa luut.
23 Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
Jumalaton ottaa lahjuksen vastaan toisen povelta vääristääksensä oikeuden tiet.
24 Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
Ymmärtäväisellä on viisaus kasvojensa edessä, mutta tyhmän silmät kiertävät maailman rantaa.
25 K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
Tyhmä poika on isällensä suruksi ja synnyttäjällensä mielihaikeaksi.
26 Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
Paha jo sekin, jos syytöntä sakotetaan; kovin kohtuutonta, jos jaloja lyödään.
27 Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
Joka hillitsee sanansa, on taitava, ja mielensä malttava on ymmärtäväinen mies.
28 Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
Hullukin käy viisaasta, jos vaiti on; joka huulensa sulkee, on ymmärtäväinen.
