Príslovia 17
1 Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
Bedre en tør Bid Brød med fred end Huset fuldt af Sul med Trætte.
2 Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
Klog Træl bliver Herre over daarlig Søn og faar lod og del mellem Brødre.
3 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
Digel til Sølv og Ovn til Guld, men den, der prøver Hjerter, er HERREN.
4 Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
Den onde hører paa onde Læber, Løgneren lytter til giftige Tunger.
5 Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
Hvo Fattigmand spotter, haaner hans Skaber, den skadefro slipper ikke for Straf.
6 Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
De gamles Krone er Børnebørn, Sønners Stolthed er Fædre.
7 Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
Ypperlig Tale er ej for en Daare, end mindre da Løgn for den, som er ædel.
8 Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
Som en Troldsten er Gave i Giverens Øjne; hvorhen den end vender sig, gør den sin Virkning.
9 Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
Den, der dølger en Synd, søger Venskab, men den, der ripper op i en Sag, skiller Venner.
10 Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
Bedre virker Skænd paa forstandig end hundrede Slag paa en Taabe.
11 Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
Den onde har kun Genstridighed for, men et skaanselsløst Bud er udsendt imod ham.
12 Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
Man kan møde en Bjørn, hvis Unger er taget, men ikke en Taabe udi hans Daarskab.
13 Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
Den, der gengælder godt med ondt, fra hans Hus skal Vanheld ej vige.
14 Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
At yppe Strid er at aabne for Vand, hold derfor inde, før Strid bryder løs.
15 Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
At frikende skyldig og dømme uskyldig, begge Dele er HERREN en Gru.
16 K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
Hvad hjælper Penge i Taabens Haand til at købe ham Visdom, naar Viddet mangler?
17 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
Ven viser Kærlighed naar som helst, Broder fødes til Hjælp i Nød.
18 Èlověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
Mand uden Vid giver Haandslag og gaar i Borgen for Næsten.
19 Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
Ven af Kiv er Ven af Synd; at højne sin Dør er at attraa Fald.
20 Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
Ej finder man Lykke, naar Hjertet er vrangt, man falder i Vaade, naar Tungen er falsk.
21 Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
Den, der avler en Taabe, faar Sorg, Daarens Fader er ikke glad.
22 Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
Glad Hjerte er godt for Legemet, nedslaaet Sind suger Marv af Benene.
23 Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
Den gudløse tager Gave i Løn for at bøje Rettens Gænge.
24 Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
Visdom staar den forstandige for Øje, Taabens Blik er ved Jordens Ende.
25 K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
Taabelig Søn er sin Faders Sorg, Kvide for hende, som fødte ham.
26 Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
At straffe den, der har Ret, er ilde, værre endnu at slaa de ædle.
27 Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
Den, som har Kundskab tøjler sin Tale, Mand med Forstand er koldblodig.
28 Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
Selv Daaren, der tier, gælder for viis, forstandig er den, der lukker sine Læber.
