Príslovia 17
1 Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
Bedre er en tør Bid og Ro derhos end et Hus fuldt af slagtet Kvæg med Trætte.
2 Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
En klog Tjener skal herske over en Søn, som gør Skam, og han skal dele Arv midt iblandt Brødre.
3 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
Diglen er til Sølvet og Ovnen til Guldet; men den, som prøver Hjerterne, er Herren.
4 Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
Den onde agter paa uretfærdige Læber; Løgneren laaner Øre til den Tunge, der arbejder paa Fordærvelse.
5 Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
Hvo som bespotter den fattige, forhaaner hans Skaber; hvo som glæder sig over Ulykke, skal ikke agtes uskyldig.
6 Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
Børnebørn ere de gamles Krone, og Børnenes Pryd er deres Fædre.
7 Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
Det staar ikke en Daare vel an at tale høje Ord, meget mindre en Fyrste at tale Løgn.
8 Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
Skænk er en yndig Sten i deres Øjne, som modtage den; hvor som helst den vender sig hen, gør den Lykke.
9 Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
Hvo som skjuler Overtrædelse, søger Kærlighed; men hvo som ripper op i en Sag, fjerner en fortrolig.
10 Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
Skænd trænger dybere ind hos en forstandig end at slaa en Daare hundrede Gange.
11 Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
Den onde søger kun at vise Genstridighed, men et grusomt Bud skal sendes imod ham.
12 Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
Lad en Mand møde en Bjørn, som Ungerne ere fratagne, kun ikke en Daare i hans Taabelighed.
13 Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
Hvo som gengiver godt med ondt, fra hans Hus skal det onde ikke vige.
14 Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
Hvo som begynder Trætte, aabner for Vand; opgiv derfor Trætten, førend den vælter sig frem.
15 Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
Den, som frikender den ugudelige, og den, som kender den retfærdige skyldig, ere begge Herren en Vederstyggelighed.
16 K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
Hvortil skal dog Penge i Daarens Haand? er det for at købe Visdom, da han dog ikke har Forstand?
17 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
En Ven elsker altid, men en Broder fødes til Hjælp i Nød.
18 Èlověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
Et Menneske, som fattes Forstand, giver Haandslag og gaar i Borgen hos sin Næste.
19 Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
Hvo der elsker Trætte, elsker Overtrædelse; hvo som søger Undergang, gør sin Dør høj.
20 Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
Den, som er vanartig i Hjertet, skal ikke finde godt; og den, som taler forvendt med sin Tunge, skal falde i Ulykke.
21 Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
Den, som avler en Daare, ham bliver det til Bedrøvelse, og en Daares Fader skal ikke glæde sig.
22 Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
Et glad Hjerte er en god Lægedom; men et nedslaaet Mod udtørrer Benene.
23 Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
Den ugudelige tager Gave i Smug for at bøje Rettens Stier.
24 Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
For den forstandiges Ansigt er Visdommen; men en Daares Øjne ere ved Jordens Ende.
25 K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
En daarlig Søn er sin Fader en Harm og sin Moder en Bedrøvelse.
26 Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
Det er end ikke godt at lægge Bøder paa den retfærdige eller at slaa ædle Mænd tvært imod Ret.
27 Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
Den, som sparer sine Ord, besidder Kundskab, og en koldsindig Mand er forstandig.
28 Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
Ogsaa en Daare, om han tav, kunde regnes for viis; den, som holder sine Læber til, er forstandig.
