Príslovia 17
1 Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
Bolji je zalogaj suha kruha s mirom nego sa svađom kuća puna žrtvene pečenke.
2 Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
Razuman sluga vlada nad sinom sramotnim i s braćom će dijeliti baštinu.
3 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
Taljika je za srebro i peć za zlato, a srca iskušava Jahve sam.
4 Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
Zločinac rado sluša usne prijevarne, i lažac spremno prisluškuje pogubnu jeziku.
5 Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
Tko se ruga siromahu, podruguje se Stvoritelju njegovu, i tko se veseli nesreći, ne ostaje bez kazne.
6 Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
Unuci su vijenac starcima, a sinovima ures oci njihovi.
7 Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
Ne dolikuje budali uzvišena besjeda, a još manje odličniku usne lažljive.
8 Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
Dar je čarobni kamen u očima onoga koji ga daje: kamo se god okrene, uspijeva.
9 Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
Tko prikriva prijestup, traži ljubav, a tko glasinu širi, razgoni prijatelje.
10 Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
Razumna se ukor jače doima nego bezumna stotina udaraca.
11 Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
Opak čovjek ide samo za zlom, ali se okrutan glasnik šalje na nj.
12 Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
Bolje je nabasati na medvjedicu kojoj ugrabiše mlade nego na bezumnika u njegovoj ludosti.
13 Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
Tko dobro zlom uzvraća neće ukloniti nesreću od doma svojeg.
14 Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
Zametnuti svađu isto je kao pustiti poplavu: stoga prije nego svađa izbije, udalji se!
15 Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
Tko opravdava krivoga i tko osuđuje pravoga, obojica su mrski Jahvi.
16 K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
Čemu novac u ruci bezumnomu? Da njime mudrost kupi, kad nema razbora!
17 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
Prijatelj ljubi u svako vrijeme, a u nevolji i bratom postaje.
18 Èlověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
Nerazuman čovjek daje ruku i jamči pred svojim bližnjim.
19 Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
Grijeh ljubi tko ljubi svađu, i tko visoko diže svoja vrata, traži propast.
20 Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
Opak srcem ne nalazi sreće, i komu je jezik zao, zapada u nesreću.
21 Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
Tko rodi bezumna, na tugu mu je; a nije veseo ni otac budale.
22 Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
Veselo je srce izvrstan lijek, a neveseo duh suši kosti.
23 Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
Opaki prima dar iz njedara da bi iskrivio putove pravici.
24 Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
Razuman ima mudrost pred sobom, a bezumniku su oči na kraj zemlje.
25 K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
Briga je ocu bezuman sin i žalost roditeljki svojoj.
26 Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
Ne valja kažnjavati pravednika, a nije pravo ni tući odličnike.
27 Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
Tko usteže svoje riječi, razumije mudrost, i razuman je čovjek mirna duha.
28 Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
I luđak se smatra mudrim kada šuti i razumnim kad susteže svoje usne.
