Príslovia 16
1 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
Priprave srca v človeku in odgovor z jezika sta od Gospoda.
2 Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
Vse človekove poti so čiste v njegovih lastnih očeh, toda Gospod tehta duhove.
3 Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
Svoja dela izroči Gospodu in tvoje misli bodo uspele.
4 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
Gospod je vse stvari naredil zase, da, celo zlobne za dan zla.
5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
Kdorkoli, ki je v srcu ponosen, je ogabnost Gospodu. Čeprav se roka rokuje z roko, on ne bo nekaznovan.
6 Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
Z usmiljenjem in resnico je krivičnost očiščena in s strahom pred Gospodom ljudje odidejo od zla.
7 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
Kadar človekove poti ugajajo Gospodu, on celo njegove sovražnike pripravi, da so v miru z njim.
8 Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
Boljše je malo s pravičnostjo, kakor velika poplačila brez pravice.
9 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
Človekovo srce snuje svojo pot, toda Gospod usmerja njegove korake.
10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
Božanska razsodba je na kraljevih ustnicah, njegova usta ne grešijo na sodbi.
11 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
Pravična utež in tehtnica sta Gospodovi, vse uteži iz torbe so njegovo delo.
12 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
Zagrešiti zlobnost je kraljem ogabnost, kajti prestol je utrjen s pravičnostjo.
13 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
Pravične ustnice so kraljem veselje in ljubijo tistega, ki govori resnico.
14 Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
Kraljev bes je kakor poslanci smrti, toda moder človek ga bo pomiril.
15 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
V svetlobi kraljevega obličja je življenje in njegova naklonjenost je kakor oblak poznega dežja.
16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
Kako mnogo bolje je pridobiti modrost kakor zlato! In toliko bolje izbrati pridobivanje razumevanja kakor srebro!
17 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
Glavna cesta iskrenega je, da odide od zla, kdor varuje svojo pot, ohranja svojo dušo.
18 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
Ponos gre pred uničenjem in ošaben duh pred padcem.
19 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
Bolje je biti ponižnega duha s ponižnimi, kakor deliti plen s ponosnimi.
20 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
Kdor modro ravna z zadevo, bo našel dobro in kdorkoli zaupa v Gospoda, je srečen.
21 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
Moder v srcu bo imenovan razsoden in ljubkost ustnic povečuje znanje.
22 Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
Razumevanje je vrelec življenja tistemu, ki ga ima, toda poučevanje bedakov je neumnost.
23 Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
Srce modrega poučuje njegova usta in dodaja učenje njegovim ustnicam.
24 Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
Prijetne besede so kakor satovje, sladke duši in zdravje kostem.
25 Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
Je pot, ki se zdi človeku pravilna, toda njen konec so poti smrti.
26 Èlověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
Kdor se trudi, se trudi zase, kajti njegova usta to od njega nujno potrebujejo.
27 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
Brezbožen človek koplje zlo in na njegovih ustnicah je kakor goreč ogenj.
28 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
Kljubovalen človek seje prepir in opravljivec razdvaja glavne prijatelje.
29 Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
Nasilnež privablja svojega soseda in ga vodi na pot, ki ni dobra.
30 Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
Zapira svoje oči, da si izmišlja kljubovalne reči, premikanje njegovih ustnic prinaša zlo.
31 Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
Osivela glava je krona slave, če je ta najdena na poti pravičnosti.
32 Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
Kdor je počasen za jezo, je boljši kakor mogočen in kdor vlada svojemu duhu kakor tisti, ki zavzema mesto.
33 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
Žreb je vržen v naročje, toda njegova celotna razporeditev je od Gospoda.
