Príslovia 16
1 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
Човек спрема срце, али је од Господа шта ће језик говорити.
2 Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
Човеку се сви путеви његови чине чисти, али Господ испитује духове.
3 Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
Остави на Господа дела своја, и биће тврде намере твоје.
4 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
Господ је створио све сам за се, и безбожника за зли дан.
5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
Мрзак је Господу ко је год поноситог срца, и неће остати без кара ако ће и друге узети у помоћ.
6 Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
Милошћу и истином очишћа се безакоње, и страхом Господњим уклања се човек ода зла.
7 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
Кад су чији путеви мили Господу, мири с њим и непријатеље његове.
8 Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
Боље је мало с правдом него много доходака с неправдом.
9 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
Срце човечије измишља себи пут, али Господ управља кораке његове.
10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
Пророштво је на уснама царевим, у суду неће погрешити уста његова.
11 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
Мерила и потези прави од Господа су, и све камење у тобоцу његово је дело.
12 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
Гадно је царевима чинити неправду, јер се правдом утврђује престо.
13 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
Миле су царевима усне праведне, и они љубе оног који говори право.
14 Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
Гнев је царев гласник, али мудар човек ублажиће га.
15 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
У веселу је лицу царевом живот, и љубав је његова као облак с позним даждем.
16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
Колико је боље тећи мудрост него злато! И тећи разум колико је лепше него сребро!
17 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
Пут је праведних уклањање ода зла; чува душу своју ко пази на пут свој.
18 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
Охолост долази пред погибао, и поносит дух пред пропаст.
19 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
Боље је бити понизног духа с кроткима него делити плен с охолима.
20 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
Ко пази на реч, налази добро, и ко се узда у Господа, благо њему.
21 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
Ко је мудрог срца, зове се разуман, а сласт на уснама умножава науку.
22 Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
Извор је животу разум онима који га имају, а наука безумних безумље је.
23 Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
Срце мудрога разумно управља устима његовим, и додаје науку уснама његовим.
24 Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
Љубазне су речи саће меда, сласт души и здравље костима.
25 Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
Неки се пут чини човеку прав, а крај му је пут к смрти.
26 Èlověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
Ко се труди себи се труди, јер га нагоне уста његова.
27 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
Човек неваљао копа зло, и на уснама му је као огањ који пали.
28 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
Опак човек замеће свађу, и опадач раставља главне пријатеље.
29 Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
Насилник мами друга свог и заводи га на пут који није добар;
30 Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
Намигује очима, кад мисли наопако; кад миче уснама, чини зло.
31 Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
Седа је коса славна круна, налази се на путу праведном.
32 Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
Бољи је спор на гнев него јунак, и господар од свог срца бољи је него онај који узме град.
33 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
Ждреб се баца у крило, али је од Господа све што излази.
