Príslovia 16
1 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
2 Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
Toutes les œuvres de l'homme humble sont rendues manifestes auprès de Dieu, mais pour les impies, ils périssent en un jour fatal.
3 Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
4 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
Tout homme au cœur hautain est impur devant Dieu; celui qui, ayant une pensée injuste, met sa main dans la main d'autrui, ne sera pas innocent pour cela.
6 Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
7 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
Pratiquer la justice, c'est le commencement de la bonne voie, plus agréable à Dieu que le sacrifice des victimes.
8 Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
Celui qui cherche le Seigneur trouvera la science et la justice; ceux qui Le cherchent avec droiture trouveront la paix.
9 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
Toutes les œuvres du Seigneur sont selon la justice. L'impie est réservé pour un jour fatal.
10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
L'oracle est sur les lèvres du roi; sa bouche ne s'égarera pas dans le jugement.
11 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
La justice du Seigneur tient la balance en équilibre; les œuvres de Dieu ont des poids justes.
12 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
Celui qui fait le mal est en abomination au roi; car son trône repose sur la justice.
13 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
Les lèvres justes sont agréables au roi; il aime les paroles droites.
14 Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
La colère du roi est messagère de mort; un homme sage l'apaisera.
15 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
Le fils du roi est dans la lumière de la vie; ses favoris sont comme un nuage d'arrière-saison.
16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
Les enfants de la sagesse sont préférables à l'or; les enfants de la prudence sont préférables à l'argent.
17 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
Les sentiers de la vie détournent du mal; les voies de la justice mènent à une longue vie. Celui qui accepte les corrections prospérera; celui qui se rend aux réprimandes deviendra sage. Celui qui est ferme dans ses voies garde son ami, et celui qui aime la vie sera sobre de paroles.
18 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
Le regret vient après l'orgueil; la ruine, après la méchanceté.
19 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
Mieux vaut avoir la douceur avec l'humilité, que partager les dépouilles avec les orgueilleux.
20 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
Être intelligent en affaires, c'est trouver des biens; mettre sa confiance dans le Seigneur, c'est être bien heureux.
21 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
On dit des intelligents et des sages, ce sont gens de peu; on parlera mieux des hommes aux paroles mielleuses.
22 Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
L'intelligence est pour ceux qui la possèdent une source de vie; les insensés n'ont que la science du mal.
23 Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
Le cœur du sage méditera tout ce que dira sa bouche, et sur ses lèvres il portera sa science.
24 Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
Les bonnes paroles sont des rayons de miel; leur douceur est la guérison de l'âme.
25 Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
Il est des voies qui semblent droites à l'homme; mais leur extrémité lui fait voir dans le fond de l'enfer. (questioned)
26 Èlověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
L'homme, en ses labeurs, travaille pour lui-même, et, de vive force, il éloigne sa ruine. Le fourbe porte sa perte sur sa langue.
27 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
L'imprudent creuse pour son malheur, et sur ses lèvres il amasse du feu.
28 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
Le pervers répand le mal autour de lui, et le fourbe allume des tisons de malheur, et il sépare les amis.
29 Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
L'injuste caresse ses amis, et les mène en des voies qui ne sont pas bonnes.
30 Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
Celui qui, les yeux fixes, trame de mauvais desseins, recèle tout mal entre ses lèvres. C'est une fournaise de méchanceté.
31 Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
La vieillesse est une couronne de gloire; on la trouve dans les voies de la justice.
32 Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
Mieux vaut l'homme patient que le fort, et celui qui maîtrise sa colère que celui qui prend une ville.
33 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
Tout mal vient du sein des injustes; et toute justice, du Seigneur.
