Príslovia 16
1 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
Ihminen aikoo sydämessänsä; vaan Herralta tulee kielen vastaus.
2 Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
Jokaisen mielestä on hänen tiensä puhdas; mutta Herra tutkistelee sydämet.
3 Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
Anna Herran haltuun sinun työs, niin sinun aivoitukses menestyy.
4 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
Herra tekee kaikki itse tähtensä, niin myös jumalattoman pahaksi päiväksi.
5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
Jokainen ylpiä on Herralle kauhistus, ja ei pääse rankaisematta, ehkä he kaikki yhtä pitäisivät.
6 Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
Laupiuden ja totuuden kautta pahateko sovitetaan, ja Herran pelvolla paha vältetään.
7 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
Jos jonkun tiet ovat Herralle kelvolliset, niin hän myös kääntää hänen vihamiehensä rauhaan.
8 Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
Parempi on vähä vanhurskaudessa, kuin suuri saalis vääryydessä.
9 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
Ihmisen sydän aikoo tiensä; vaan Herra johdattaa hänen käymisensä.
10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
Ennustus on kuninkaan huulissa: ei hänen suunsa puhu tuomiossa väärin.
11 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
Oikia puntari ja vaaka on Herralta, ja kaikki painokivet kukkarossa ovat hänen tekoansa.
12 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
Kuninkaan edessä on kauhistus väärin tehdä; sillä vanhurskaudella istuin vahvistetaan.
13 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
Oikia neuvo on kuninkaalle otollinen; ja joka oikein puhuu, häntä rakastetaan.
14 Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
Kuninkaan viha on kuoleman sanansaattaja; ja viisas mies lepyttää hänen.
15 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
Kuin kuninkaan kasvo on leppyinen, siinä on elämä, ja hänen armonsa on niinkuin hiljainen sade.
16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
Ota viisautta tykös, sillä se on parempi kultaa: ja saada ymmärrystä on kalliimpi hopiaa.
17 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
Siviän tiet välttävät pahaa, ja joka sielunsa varjelee, se tiestänsä ottaa vaarin.
18 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
Joka alennetaan, se ensisti tulee ylpiäksi; ja ylpeys on aina lankeemuksen edellä.
19 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
Parempi on nöyränä olla siveiden kanssa, kuin jakaa suurta saalista ylpeiden kanssa.
20 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
Joka jonkun asian viisaasti alkaa, hän löytää onnen; ja se on autuas, joka luottaa Herraan.
21 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
Toimellinen mies ylistetään viisautensa tähden; ja suloinen puhe lisää oppia.
22 Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
Viisaus on elämän lähde hänelle, joka sen saanut on, vaan tyhmäin oppi on hulluus.
23 Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
Viisas sydän puhuu toimellisesti, ja hänen huulensa opettavat hyvin.
24 Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
Suloiset sanat ovat mesileipää; ne lohduttavat sielua, ja virvoittavat luut.
25 Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
Monella on tie mielestänsä oikia, vaan se johdattaa viimein kuolemaan.
26 Èlověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
Moni tulee suureen vahinkoon oman suunsa kautta.
27 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
Jumalatoin ihminen kaivaa onnettomuutta, ja hänen suussansa palaa niinkuin tuli.
28 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
Väärä ihminen saattaa riidan, ja panettelia tekee ruhtinaat eripuraisiksi.
29 Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
Viekas ihminen houkuttelee lähimmäistänsä, ja johdattaa hänen pahalle tielle.
30 Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
Joka silmää iskee, ei se hyvää ajattele, ja joka huuliansa pureskelee, se pahaa matkaan saattaa.
31 Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
Harmaat hiukset ovat kunnian kruunu, joka löydetään vanhurskauden tiellä.
32 Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
Kärsivällinen on parempi kuin väkevä; ja joka hillitsee mielensä, on parempi, kuin se joka kaupungin voittaa.
33 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
Arpa heitetään syliin, vaan Herralta tulee kaikki sen meno.
