Príslovia 16
1 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
Hjertets Råd er Menneskets sag. Tungens Svar er fra HERREN.
2 Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
En Mand holder al sin Færd for ren, men HERREN vejer Ånder.
3 Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
Vælt dine Gerninger på HERREN, så skal dine Planer lykkes.
4 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
Alt skabte HERREN, hvert til sit, den gudløse også for Ulykkens Dag.
5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
Hver hovmodig er HERREN en Gru, visselig slipper han ikke for Straf.
6 Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
Ved Mildhed og Troskab sones Brøde, ved HERRENs Frygt undviger man ondt.
7 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
Når HERREN har Behag i et Menneskes Veje, gør han endog hans Fjender til Venner.
8 Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
Bedre er lidet med Retfærd end megen Vinding med Uret.
9 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
Menneskets Hjerte udtænker hans Vej, men HERREN styrer hans Fjed.
10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
Der er Gudsdom på Kongens Læber, ej fejler hans Mund, når han dømmer.
11 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
Ret Bismer og Vægtskål er HERRENs, hans Værk er alle Posens Lodder.
12 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
Gudløs Færd er Konger en Gru, thi ved Retfærd grundfæstes Tronen.
13 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
Retfærdige Læber har Kongens Yndest, han elsker den, der taler oprigtigt.
14 Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
Kongens Vrede er Dødens Bud, Vismand evner at mildne den.
15 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
I Kongens Åsyns Lys er der Liv, som Vårregnens Sky er hans Yndest.
16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
At vinde Visdom er bedre end Guld, at vinde Indsigt mere end Sølv.
17 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
De retsindiges Vej er at vige fra ondt; den vogter sit Liv, som agter på sin Vej.
18 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
Hovmod går forud for Fald, Overmod forud for Snublen.
19 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
Hellere sagtmodig med ydmyge end dele Bytte med stolte.
20 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
Vel går det den, der mærker sig Ordet; lykkelig den, der stoler på HERREN.
21 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
Den vise kaldes forstandig, Læbernes Sødme øger Viden.
22 Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
Kløgt er sin Mand en Livsens Kilde, Dårskab er Dårers Tugt.
23 Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
Den vises Hjerte giver Munden Kløgt, på Læberne lægger det øget Viden.
24 Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
Hulde Ord er som flydende Honning, søde for Sjælen og sunde for Legemet.
25 Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
Mangen Vej synes Manden ret, og så er dens Ende dog Dødens Veje.
26 Èlověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
En Arbejders Hunger arbejder for ham, thi Mundens Krav driver på ham.
27 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
En Nidding graver Ulykkesgrave, det er, som brændte der Ild på hans Læber.
28 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
Rænkefuld Mand sætter Splid; den, der bagtaler, skiller Venner.
29 Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
Voldsmand lokker sin Næste og fører ham en Vej, der ikke er god.
30 Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
Den, der stirrer, har Rænker for; knibes Læberne sammen, har man fuldbyrdet ondt.
31 Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
Grå Hår er en dejlig Krone, den vindes på Retfærds Vej.
32 Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
Større end Helt er sindig Mand, større at styre sit Sind end at tage en Stad.
33 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
I Brystfolden rystes Loddet, det falder, som HERREN vil.
