< Príslovia 16 >
1 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
Det staar til et Menneske, hvad han vil sætte sig for i Hjertet; men Tungens Svar er fra Herren.
2 Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
Alle en Mands Veje ere rene for hans egne Øjne, men Herren er den, som vejer Aanderne.
3 Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
Befal Herren dine Gerninger, saa skulle dine Anslag stadfæstes.
4 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
Herren har gjort al Ting efter dets Øjemed; ogsaa den ugudelige er til Ulykkens Dag.
5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
Hver som er hovmodig i Hjertet, er Herren en Vederstyggelighed; man kan give sin Haand paa, at han ikke bliver agtet uskyldig.
6 Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
Ved Miskundhed og Sandhed udsones Misgerning; og ved Herrens Frygt viger man fra det onde.
7 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
Naar Herren har Velbehag i en Mands Veje, da gør han, at ogsaa hans Fjender holde Fred med ham.
8 Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
Bedre er lidet med Retfærdighed end store Indtægter med Uret.
9 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
Menneskets Hjerte optænker sin Vej; men Herren stadfæster hans Gang.
10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
Der er Guddoms Ord paa en Konges Læber, hans Mund maa ikke forsynde sig i Dom.
11 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
Ret Vægt og rette Vægtskaaler høre Herren til, alle Vægtlodder i Posen ere hans Værk.
12 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
Ugudeligheds Idræt er en Vederstyggelighed for Konger; thi ved Retfærdighed befæstes Tronen.
13 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
Retfærdigheds Læber ere Konger en Velbehagelighed; og den, som taler Oprigtighed, ham elsker han.
14 Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
Kongens Vrede er Dødens Bud; men en viis Mand forsoner den.
15 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
I Kongens Ansigts Lys er Livet, og hans Bevaagenhed er som en Sky med sildig Regn.
16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
At købe Visdom, hvor meget bedre er det end Guld? og at købe Forstand at foretrække for Sølv?
17 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
De oprigtiges slagne Vej er at vige fra det onde; hvo der vil bevare sin Sjæl, maa vare paa sin Vej.
18 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
Foran tindergang er Hovmod, og foran Fald gaar Stolthed.
19 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
Det er bedre at være ydmyg i Aanden med de elendige end at dele Bytte med de hovmodige.
20 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
Hvo som giver Agt paa Ordet, skal finde godt; og den, som forlader sig paa Herren, han er lyksalig.
21 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
Den, som er viis i Hjertet, skal kaldes forstandig, og Læbernes Sødme forøger Lærdom.
22 Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
Klogskab er for den, som ejer den, Livets Kilde; men Daarers Tugt er Taabelighed.
23 Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
Den vises Hjerte gør hans Mund forstandig og lægger end mere Lærdom paa hans Læber.
24 Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
Liflige Taler ere Honningkage, sød for Sjælen og Lægedom for Benene.
25 Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
Der er en Vej, som synes en Mand ret; men til sidst bliver den Vej til Døden.
26 Èlověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
Arbejderens Hunger arbejder for ham; thi hans Mund driver paa ham.
27 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
En nedrig Mand bereder Ulykke, og paa hans Læber er der som en brændende Ild.
28 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
En forvendt Mand kommer Trætte af Sted, og en Bagvadsker fjerner en fortrolig.
29 Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
En Voldsmand bedaarer sin Næste og fører ham paa en Vej, som ikke er god.
30 Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
Hvo der lukker sine Øjne for at optænke forvendte Ting, og hvo som bider sine Læber sammen, har alt fuldbragt det onde.
31 Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
Graa Haar er en dejlig Krone, naar de findes paa Retfærdigheds Vej.
32 Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
Den langmodige er bedre end den vældige, og den, som hersker over sin Aand, er bedre end den, der indtager en Stad.
33 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
Lodden kastes i Skødet; men den falder, alt som Herren vil.