Príslovia 16
1 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
Čovjek snuje u srcu, a od Jahve je što će jezik odgovoriti.
2 Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
Čovjeku se svi njegovi putovi čine čisti, a Jahve ispituje duhove.
3 Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
Prepusti Jahvi svoja djela, i tvoje će se namisli ostvariti.
4 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
Jahve je sve stvorio u svoju svrhu, pa i opakoga za dan zli.
5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
Mrzak je Jahvi svatko ohola duha: takav zaista ne ostaje bez kazne.
6 Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
Ljubavlju se i vjernošću pomiruje krivnja, i strahom se Gospodnjim uklanja zlo.
7 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
Kad su Jahvi mili putovi čovječji, i neprijatelje njegove miri s njim.
8 Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
Bolje je malo s pravednošću nego veliki dohoci s nepravdom.
9 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
Srce čovječje smišlja svoj put, ali Jahve upravlja korake njegove.
10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
Proročanstvo je na usnama kraljevim: u osudi se njegova usta neće ogriješiti.
11 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
Mjere i tezulje pripadaju Jahvi; njegovo su djelo i svi utezi.
12 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
Mrsko je kraljevima počiniti opačinu, jer se pravdom utvrđuje prijestolje.
13 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
Mile su kraljevima usne pravedne i oni ljube onog koji govori pravo.
14 Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
Jarost je kraljeva vjesnik smrti ali je mudar čovjek ublaži.
15 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
U kraljevu je vedru licu život, i njegova je milost kao oblak s kišom proljetnom.
16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
Probitačnije je steći mudrost nego zlato, i stjecati razbor dragocjenije je nego srebro.
17 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
Životni je put pravednih: kloniti se zla, i tko pazi na svoj put, čuva život svoj.
18 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
Pred slomom ide oholost i pred padom uznositost.
19 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
Bolje je biti krotak s poniznima nego dijeliti plijen s oholima.
20 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
Tko pazi na riječ, nalazi sreću, i tko se uzda u Jahvu, blago njemu.
21 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
Mudar srcem naziva se razumnim i prijazne usne uvećavaju znanje.
22 Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
Izvor je životni razum onima koji ga imaju, a ludima je kazna njihova ludost.
23 Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
Mudračev duh urazumljuje usta njegova, na usnama mu znanje umnožava.
24 Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
Saće meda riječi su ljupke, slatke duši i lijek kostima.
25 Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
Neki se put čini čovjeku prav, a na kraju vodi k smrti.
26 Èlověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
Radnikova glad radi za nj; jer ga tjeraju usta njegova.
27 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
Bezočnik pripravlja samo zlo i na usnama mu je oganj plameni.
28 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
Himben čovjek zameće svađu i klevetnik razdor među prijatelje.
29 Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
Nasilnik zavodi bližnjega svoga i navodi ga na rđav put.
30 Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
Tko očima namiguje, himbu smišlja, a tko usne stišće, već je smislio pakost.
31 Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
Sijede su kose prekrasna kruna, nalaze se na putu pravednosti.
32 Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
Tko se teško srdi, bolji je od junaka, i tko nad sobom vlada, bolji je od osvojitelja grada.
33 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
U krilo plašta baca se kocka, ali je od Jahve svaka odluka.
