Príslovia 16
1 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
Kami mah a poekhaih hoiah khokhan, toe lok pathimhaih loe Angraeng khae hoiah ni angzoh.
2 Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
Kami mah loe a caehhaih loklam to katoeng boih ah poek; toe Angraeng mah loe palungthin to khingh.
3 Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
Na sak ih hmuen kruekah Angraeng khaeah amha ah; to tih nahaeloe nam sakhaih hmacawn tih.
4 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
Angraeng mah hmuennawk boih angmah hanah ni sak; ue, kasae kaminawk loe sethaih ani to tong hanah ohsak.
5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
Amoek kaminawk loe Sithaw mah panuet; nihcae loe nawnto amhong o cadoeh, danpaekhaih to loih o mak ai.
6 Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
Palungnathaih hoi loktang mah zaehaih to ciimsak; Sithaw zii kami loe zaehaih to caeh taak.
7 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
Kami mah Angraeng anghoe koiah khosak naah, a misa hoiah mataeng doeh angdaeh thaih.
8 Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
Katoeng ai loklam hoiah hmuenmae pop ah hak pongah loe, toenghaih hoiah hmuenmae zetta hak to hoih kue.
9 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
Kami mah a caehhaih loklam to poek; toe a caehhaih loklam to Angraeng mah patuek.
10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
Sithaw mah thuih ih lok to siangpahrang ih pakha ah oh; anih ih pakha hoiah katoeng ai lok to tacawt han om ai.
11 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
Katoeng hmuenzit tahhaih hoi coi tahhaih loe Angraeng ih hmuen ah oh; pasah thung ih kazit hmuen tahhaih boih loe anih mah sak ih hmuen ah oh.
12 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
Angraeng tangkhang loe toenghaih hoiah sak pongah, kahoih ai hmuen sakhaih loe siangpahrangnawk hanah panuet thoh.
13 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
Katoeng kami ih pahni to siangpahrangnawk mah anghoe o haih; loktang lokthui kami to palung o.
14 Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
Siangpahrang palungphuihaih loe duekhaih laicaeh baktiah oh; toe palungha kami loe palungphuihaih to dipsak.
15 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
Siangpahrang mikhmai pan naah hinghaih to oh; anih anghoehaih loe hnukkhuem ih khotui baktiah oh.
16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
Sui pongah loe palunghahaih to hoih kue; sumkanglung qoih pongah loe palunghahaih qoih to kawkruk maw hoih!
17 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
Kahoih ai hmuen caehtaakhaih loe katoeng kami ih loklam ah oh; a caehhaih loklam hoi amkhraeng ai kami loe a hinghaih angvaeng thaih kami ah oh.
18 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
Amoekhaih loe amrohaih ih loklam ni; poeksanghaih mah amtimhaih loklam ah caeh haih.
19 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
Kamoek kami hoi angkom moe, a lomh ih hmuen to amzet pongah loe, palungsawk kami hoi angkom moe, kami tlim ah khosak to hoih kue.
20 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
Palunghahaih hoi toksah kami loe khosak hoih tih; Angraeng oephaih tawn kami loe tahamhoih.
21 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
Poekhaih palungha kami loe khopoek thaih kami ah oh; kahoih lokthui thaih pahni loe minawk han palunghahaih lok to patuk thaih.
22 Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
Palunghahaih tawn kami loe hinghaih tuipuek ah oh; toe kamthu thuitaekhaih lok loe amthuhaih ah ni oh.
23 Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
Palungha ih palungthin loe angmah ih pakha to thuitaek moe, a pahni ah palunghahaih to thap pae.
24 Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
Tahngai kahoih loknawk loe khoitui baktiah oh; na hinghaih pakhra hanah luep moe, huhong to ngantuisak.
25 Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
Kami maeto hanah loe katoeng loklam maeto baktiah amtueng; toe boenghaih ah loe duekhaih loklam ah oh.
26 Èlověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
Toksah kami loe, angmah ih pakha pacah han ih ni tok to a sak.
27 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
Sithaw panoek ai kami loe kahoih ai hmuen to poek, a thuih ih lok doeh kangqong hmai baktiah ni oh.
28 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
Poektoeng ai kami loe angzoehhaih atii to a haeh; pronghaih mah ampui kangzong to ampraeksak.
29 Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
Poeksae kami loe a imtaeng kami to pacuek moe, kahoih ai loklam to pazuisak.
30 Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
Kahoih ai kami loe kasae hmuen sak hanah, a mik to pasimh moe, kahoih ai hmuen angcoengsak hanah, pahni to haehsak.
31 Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
Toenghaih loklam ah khosak pongah sam to pok nahaeloe, lensawkhaih lumuek ah ni oh.
32 Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
Palungsawk kami loe thacak kami pongah hoih kue; poekhaih angsum thaih kami loe vangpui pazawk kami pongah hoih kue.
33 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
Taham khethaih phoisa vahhaih hoiah sak ih lok takroekhaih loe aimacae mah ni sak o; toe hmuen boih nuiah lok takroekkung loe Angraeng ni.
