Príslovia 15
1 Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.
Odgovor blag utišava gnjev, a rijeè prijeka podiže srdnju.
2 Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.
Jezik mudrijeh ljudi ukrašava znanje, a usta bezumnijeh prosipaju bezumlje.
3 Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.
Oèi su Gospodnje na svakom mjestu gledajuæi zle i dobre.
4 Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.
Zdrav je jezik drvo životno, a opaèina s njega kršenje od vjetra.
5 Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.
Lud se ruga nastavom oca svojega; a ko prima ukor, biva pametan.
6 V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.
U kuæi pravednikovoj ima mnogo blaga; a u dohotku je bezbožnikovu rasap.
7 Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.
Usne mudrijeh ljudi siju znanje, a srce bezumnièko ne èini tako.
8 Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.
Žrtva je bezbožnièka gad Gospodu, a molitva pravednijeh ugodna mu je.
9 Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.
Gad je Gospodu put bezbožnikov; a ko ide za pravdom, njega ljubi.
10 Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.
Karanje je zlo onome ko ostavlja put; koji mrzi na ukor, umrijeæe.
Pakao je i pogibao pred Gospodom, akamoli srca sinova èovjeèijih. (Sheol h7585)
12 Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.
Potsmjevaè ne ljubi onoga ko ga kori, niti ide k mudrima.
13 Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.
Veselo srce veseli lice, a žalost u srcu obara duh.
14 Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.
Srce razumno traži znanje, a usta bezumnijeh ljudi naslaðuju se bezumljem.
15 Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.
Svi su dani nevoljnikovi zli; a ko je vesela srca, na gozbi je jednako.
16 Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.
Bolje je malo sa strahom Gospodnjim nego veliko blago s nemirom.
17 Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.
Bolje je jelo od zelja gdje je ljubav nego od vola ugojena gdje je mržnja.
18 Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.
Èovjek gnjevljiv zameæe raspru; a ko je spor na gnjev, utišava svaðu.
19 Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.
Put je lijenoga kao ograda od trnja, a staza je pravednijeh nasuta.
20 Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.
Mudar je sin radost ocu, a èovjek bezuman prezire mater svoju.
21 Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.
Bezumlje je radost bezumniku, a razuman èovjek hodi pravo.
22 Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.
Namjere se rasipaju kad nema savjeta, a tvrdo stoje gdje je mnogo savjetnika.
23 Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!
Raduje se èovjek odgovorom usta svojih, i rijeè u vrijeme kako je dobra!
Put k životu ide gore razumnome da se saèuva od pakla ozdo. (Sheol h7585)
25 Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.
Gospod raskopava kuæu ponositima, a meðu udovici utvrðuje.
26 Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.
Mrske su Gospodu misli zle, a besjede èistijeh mile su.
27 Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.
Lakomac zatire svoju kuæu, a ko mrzi na poklone živ æe biti.
28 Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.
Srce pravednikovo premišlja šta æe govoriti, a usta bezbožnièka rigaju zlo.
29 Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.
Daleko je Gospod od bezbožnijeh, a molitvu pravednijeh èuje.
30 To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.
Vid oèinji veseli srce, dobar glas goji kosti.
31 Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.
Uho koje sluša karanje životno nastavaæe meðu mudrima.
32 Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.
Ko odbacuje nastavu, ne mari za dušu svoju; a ko sluša karanje, biva razuman.
33 Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.
Strah je Gospodnji nastava k mudrosti, i prije slave ide smjernost.
