Príslovia 14
1 Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.
Kvinnevisdom byggjer huset sitt, men dårskap riv det ned med henderne.
2 Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.
Den som ottast Herren, fer ærleg fram, men krokvegar gjeng den som vanvyrder honom.
3 V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.
I narrens munn er ovmods ris, men dei vise hev lipporne sine til vern.
4 Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.
Utan uksar er krubba tom, men når stuten er sterk, vert innkoma stor.
5 Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.
Ikkje lyg eit ærlegt vitne, men det falske vitne andar lygn.
6 Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.
Spottaren søkjer visdom, men fåfengt, men lett finn den skynsame kunnskap.
7 Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.
Gakk burt frå ein dåre, ei fekk du der merka lippor med kunnskap.
8 Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.
Klok manns visdom er: han skynar vegen sin, men dåre-narreskapen er: dei svik seg sjølv.
9 Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.
Dårar fær spott av sitt eige skuldoffer, men millom ærlege folk er godhug.
10 Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.
Hjarta kjenner si eigi sorg, og gleda legg ingen framand seg uppi.
11 Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.
Gudlause folk fær sitt hus lagt i øyde, men ærlege folk ser tjeldet sitt bløma.
12 Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.
Mang ein veg tykkjer folk er rett, men enden på honom er vegar til dauden.
13 Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.
Jamvel midt i låtten kjenner hjarta vondt, og enden på gleda er sorg.
14 Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.
Av åtferdi si skal den fråfalne mettast, og ein god mann held seg burte frå han.
15 Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
Den einfalde trur kvart ordet, men den kloke agtar på sine stig.
16 Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.
Den vise ottast og held seg frå vondt, men dåren er brålyndt og trygg.
17 Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.
Bråsinna mann gjer narreverk, og meinsløg mann vert hata.
18 Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.
Einfalde erver dårskap, men dei kloke fær kunnskap til krans.
19 Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.
Vonde skal bøygja seg for dei gode, og gudlause ved portarne til den rettferdige.
20 Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.
Ein fatig vert hata av venen sin jamvel, men ein rik vert elska av mange.
21 Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.
Vanvyrder du næsten din, syndar du, men sæl den som ynkast yver armingar.
22 Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.
Skal ikkje dei fara vilt som finn på vondt, og miskunn og truskap timast deim som finn på godt?
23 Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.
Alt stræv fører vinning med seg, men tome ord gjev berre tap.
24 Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.
Rikdomen er for dei vise ei krans, men narreskapen hjå dårar er narreskap.
25 Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.
Eit sanningsvitne bergar liv, men den som andar lygn, er full av svik.
26 V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.
Den som ottast Herren, hev ei borg so fast, og for hans born det finnast skal ei livd.
27 Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
Otte for Herren er livsens kjelda, so ein slepp undan daudesnaror.
28 Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.
Mykje folk er konungs prydnad, men folkemink er hovdings fall.
29 Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.
Langmodig mann hev mykje vit, men bråhuga mann syner narreskap.
30 Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.
Spaklyndt hjarta er likamens liv, men ilska er ròt i beini.
31 Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
Trykkjer du armingen, spottar du skaparen hans, men du ærar skaparen når du er mild mot fatigmann.
32 Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.
I ulukka si lyt den gudlause stupa, men den rettferdige hev trygd når han skal døy.
33 V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.
I hjarta på den vituge held visdomen seg still, men hjå dårar ter han seg fram.
34 Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.
Rettferd upphøgjer eit folk, men syndi er skam for folki.
35 Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.
Kongen likar godt den kloke tenar, men harmast på den som skjemmer seg ut.
