Príslovia 14
1 Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.
Ein Haus baut sich Frau Weisheit; die Torheit reißt's mit ihrer Hand zusammen.
2 Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.
Wer in Geradheit wandelt, der hat Furcht vorm Herrn; wer krumme Wege geht, verachtet ihn.
3 V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.
Im Torenmund liegt eine Angelrute; den Weisen dienen ihre Lippen zur Bewahrung.
4 Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.
Wenn keine Rinder da, so bleibt die Krippe sauber; doch durch der Stiere Kraft wird reichlicher Ertrag.
5 Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.
Nicht trügt der Wahrheit Zeuge; doch Lügen spricht der falsche Zeuge.
6 Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.
Nach Weisheit sucht der Spötter, doch vergeblich; Erkenntnis ist für Kluge etwas Leichtes.
7 Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.
Geh aus dem Weg dem Toren! Dann mußt du nicht Bekanntschaft mit dem Anwalt machen.
8 Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.
Des Klugen Vorsicht ist es, auf den Weg zu achten; der Toren Leichtsinn bringt Enttäuschung.
9 Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.
Die Schuld vermittelt zwischen Schurken, und zwischen Redlichen der gute Wille.
10 Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.
Das Herz kennt seinen Seelenschmerz am besten; und auch in seine Freude kann ein Fremder sich nicht mischen.
11 Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.
Das Haus der Frevler wird vertilgt; der Redlichen Gezelt erblüht.
12 Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.
Gar mancher Weg dünkt einem Mann gerade; doch schließlich sind es Todeswege.
13 Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.
Sogar beim Lachen kann das Herz sich grämen; der Freude Ende ist oft Gram.
14 Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.
Der Eingebildete wird satt von seinen Wegen, der Tüchtige von seinen Werken.
15 Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
Der Törichte traut jedem Ding; ein kluger Mann geht einer Sache auf den Grund.
16 Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.
Der Weise fürchtet sich und meidet die Gefahr; der Tor geht eine Wette mit ihr ein und fühlt sich sicher.
17 Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.
Der Ungeduldige macht Törichtes; ein ränkevoller Mensch wird nur gehaßt.
18 Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.
Die Toren haben Torheit im Besitz; der Klugen Diadem ist Einsicht.
19 Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.
Vor Gutem müssen sich die Schlechten beugen, und Frevler sitzen an des Frommen Türen.
20 Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.
Selbst seinem Freunde ist der Arme widerwärtig; doch derer, die den Reichen lieben, sind es viele.
21 Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.
Wer seinen Nächsten nicht beachtet, der versündigt sich; wohl dem, der sich der Elenden erbarmt!
22 Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.
Die Böses planen, täuschen sich auch gegenseitig; doch Lieb und Treue herrscht bei denen, die da Gutes planen.
23 Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.
Durch Arbeit nur schafft man Gewinn, doch bloßes Reden führt zu nichts.
24 Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.
Der Klugen Diadem ist ihre Klugheit; der Toren Diadem ist Torheit.
25 Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.
Ein Lebensretter ist der Wahrheit Zeuge; wer Lügen spricht, bewirkt Enttäuschung.
26 V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.
An Gottesfurcht besitzt man eine starke Burg; so kann man Schutz den eigenen Kindern bieten.
27 Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
Die Furcht des Herrn - ein Lebensborn, daß man des Todes Stricke meide.
28 Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.
Des Königs Ruhm besteht in seines Volkes Massen; vom Leutemangel kommt des Fürsten Sturz.
29 Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.
Wer langmütig, ist reich an Einsicht; wer ungeduldig, steigert seine Torheit.
30 Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.
Des Leibes Leben ist gelassener Sinn; wie Wurmfraß im Gebein ist Leidenschaft.
31 Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
Wer den Geringen drückt, der lästert dessen Schöpfer; doch wer des Armen sich erbarmt, der gibt ihm Ehre.
32 Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.
Der Frevler wird durch seine Schlechtigkeit gestürzt; der Fromme hat bei seinem Tod noch Hoffnung.
33 V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.
In eines Klugen Herzen ruht die Weisheit stille; sie wird verurteilt bei den Toren.
34 Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.
Die Tugend führt ein Volk zur Höhe; Krebsschaden der Nationen ist das Laster.
35 Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.
Die Huld des Königs sollte einem tüchtigen Diener werden; sein Grimm den Unbrauchbaren treffen!
