Príslovia 14
1 Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.
Viisas vaimo rakentaa huoneensa, vaan hullu kukistaa sen teollansa.
2 Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.
Joka vaeltaa oikiaa tietä, se pelkää Herraa; mutta se, joka poikkee pois tieltänsä, ylönkatsoo hänen.
3 V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.
Tyhmän suussa on ylpeyden vitsa; vaan viisasten huulet varjelevat heitä.
4 Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.
Jossa ei härkiä ole, siinä seimet puhtaana ovat; vaan jossa juhdat työtä tekevät, siinä tuloa kyllä on.
5 Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.
Totinen todistaja välttää valhetta; vaan väärä todistaja rohkiasti valhettelee.
6 Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.
Pilkkaaja etsii viisautta, ja ei löydä; vaan toimelliset viisauden huokiasti saavat.
7 Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.
Mene pois tyhmän tyköä; sillä et sinä opi mitään häneltä.
8 Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.
Toimellisen viisaus on teistänsä ottaa vaarin; vaan tyhmäin hulluus on sula petos.
9 Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.
Tyhmä nauraa syntiä, mutta hurskasten välillä on hyvä suosio.
10 Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.
Koska sydän on murheellinen, niin ei auta ulkonainen ilo.
11 Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.
Jumalattomain huoneet kukistetaan, vaan jumalisten majat viheriöitsevät.
12 Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.
Monella on tie mielestänsä oikia, vaan viimeiseltä johdattaa se kuolemaan.
13 Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.
Naurun jälkeen tulee murhe, ja ilon perästä suru.
14 Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.
Tyhmälle tapahtuu laittamisensa jälkeen, vaan hyvä ihminen asetetaan hänen ylitsensä.
15 Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
Taitamatoin uskoo kaikki, mutta ymmärtäväinen ottaa teistänsä vaarin.
16 Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.
Viisas pelkää ja karttaa pahaa, vaan tyhmä päätähavin menee.
17 Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.
Äkillinen ihminen tekee hullun töitä, ja kavala ihminen tulee vihattavaksi.
18 Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.
Taitamattomat perivät tyhmyyden; vaan se on toimellisten kruunu, että he toimellisesti tekevät.
19 Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.
Häijyn täytyy kumartaa hyviä, ja jumalattomat vanhurskasten porteissa.
20 Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.
Köyhää vihaavat hänen lähimmäisensäkin; vaan rikkaalla on monta ystävää.
21 Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.
Joka katsoo lähimmäisensä ylön. hän tekee syntiä; vaan autuas on se, joka viheliäistä armahtaa.
22 Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.
Jotka viekkaudessa vaeltavat, niiltä puuttuu; mutta jotka hyvää ajattelevat, niille tapahtuu hyvyys ja uskollisuus.
23 Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.
Jossa työtä tehdään, siinä kyllä on; vaan joka tyhjiin puheisiin tyytyy, siinä on köyhyys.
24 Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.
Viisasten rikkaus on heidän kruununsa, mutta tyhmäin hulluus on hulluus.
25 Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.
Uskollinen todistaja vapahtaa hengen, vaan väärä todistaja pettää.
26 V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.
Joka Herraa pelkää, hänellä on vahva linna, ja hänen lapsensa varjellaan.
27 Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
Herran pelko on elämän lähde, että kuoleman nuora välttää taidetaan.
28 Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.
Koska kuninkaalla on paljo väkeä, se on hänen kunniansa; vaan koska vähä on väkeä, se tekee päämiehen kehnoksi.
29 Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.
Joka on pitkämielinen, se on viisas; vaan joka äkillinen on, se ilmoittaa tyhmyyden.
30 Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.
Leppyinen sydän on ruumiin elämä; vaan kateus on märkä luissa.
31 Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
Joka köyhälle tekee väkivaltaa, hän laittaa hänen luojaansa; vaan joka armahtaa vaivaista, se kunnioittaa Jumalaa.
32 Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.
Pahuutensa tähden jumalatoin kukistetaan; vaan vanhurskas on kuolemassakin rohkia.
33 V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.
Toimellisen sydämessä lepää viisaus; mutta mitä tyhmäin mielessä on, se tulee ilmi.
34 Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.
Vanhurskaus korottaa kansan, vaan synti on kansan häpiä.
35 Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.
Toimellinen palvelia on kuninkaalle otollinen; vaan häpiällistä palveliaa ei hän kärsi.
