Príslovia 14
1 Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.
Visdom bygger sig Hus, Daarskabs Hænder river det ned.
2 Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.
Hvo redeligt vandrer, frygter HERREN, men den, som gaar Krogveje, agter ham ringe.
3 V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.
I Daarens Mund er Ris til hans Ryg, for de vise staar Læberne Vagt.
4 Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.
Naar der ikke er Okser, er Laden tom, ved Tyrens Kraft bliver Høsten stor.
5 Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.
Sanddru Vidne lyver ikke, det falske Vidne farer med Løgn.
6 Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.
Spotter søger Visdom, men finder den ikke, til Kundskab kommer forstandig let.
7 Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.
Gaa fra en Mand, som er en Taabe, der mærker du intet til Kundskabs Læber.
8 Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.
Den kloge i sin Visdom er klar paa sin Vej, men Taabers Daarskab er Svig.
9 Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.
Med Daarer driver Skyldofret Spot, men Velvilje raader iblandt retsindige.
10 Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.
Hjertet kender sin egen Kvide, fremmede blander sig ej i dets Glæde.
11 Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.
Gudløses Hus lægges øde, retsindiges Telt staar i Blomst.
12 Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.
Mangen Vej synes Manden ret, og saa er dens Ende dog Dødens Veje.
13 Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.
Selv under Latter kan Hjertet lide, og Glædens Ende er Kummer.
14 Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.
Af sine Veje mættes den frafaldne, af sine Gerninger den, som er god.
15 Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
Den tankeløse tror hvert Ord, den kloge overtænker sine Skridt.
16 Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.
Den vise ængstes og skyr det onde, Taaben buser sorgløs paa.
17 Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.
Den hidsige bærer sig taabeligt ad, man hader rænkefuld Mand.
18 Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.
De tankeløse giver Daarskab i Arv, de kloge efterlader sig Kundskab.
19 Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.
Onde maa bukke for gode, gudløse staa ved retfærdiges Døre.
20 Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.
Fattigmand hades endog af sin Ven, men Rigmands Venner er mange.
21 Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.
Den, der foragter sin Næste, synder, lykkelig den, der har Medynk med arme.
22 Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.
De, som virker ondt, farer visselig vild; de, som virker godt, finder Naade og Trofasthed.
23 Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.
Ved al Slags Møje vindes der noget, Mundsvejr volder kun Tab.
24 Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.
De vises Krone er Kløgt, Taabers Krans er Daarskab.
25 Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.
Sanddru Vidne frelser Sjæle; den, som farer med Løgn, bedrager.
26 V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.
Den stærkes Tillid er HERRENS Frygt, hans Sønner skal have en Tilflugt.
27 Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
HERRENS Frygt er en Livsens Kilde, derved undgaas Dødens Snarer.
28 Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.
At Folket er stort, er Kongens Hæder, Brist paa Folk er Fyrstens Fald.
29 Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.
Den sindige er rig paa Indsigt, den heftige driver det vidt i Daarskab.
30 Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.
Sagtmodigt Hjerte er Liv for Legemet, Avind er Edder i Benene.
31 Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
At kue den ringe er Haan mod hans Skaber, han æres ved Medynk med fattige.
32 Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.
Ved sin Ondskab styrtes den gudløse, ved lydefri Færd er retfærdige trygge.
33 V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.
Visdom bor i forstandiges Hjerte, i Taabers Indre kendes den ikke.
34 Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.
Retfærdighed løfter et Folk, men Synd er Folkenes Skændsel.
35 Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.
En klog Tjener har Kongens Yndest, en vanartet rammer hans Vrede.
