< Príslovia 14 >
1 Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.
Kvinders Visdom har bygget sit Hus; men Daarskaben bryder det ned med sine Hænder.
2 Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.
Den, som vandrer i sin Oprigtighed, frygter Herren; men den, som gaar paa Krogveje, foragter ham.
3 V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.
I Daarens Mund er Hovmods Ris; men de vises Læber skulle bevare dem selv.
4 Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.
Hvor ingen Øksne ere, der er Krybben ren; men megen Indtægt kommer ved Oksens Kraft.
5 Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.
Et trofast Vidne lyver ikke; men et falsk Vidne udblæser Løgne.
6 Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.
Spotteren søger Visdom, og han finder den ikke; men for den forstandige er Kundskab let.
7 Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.
Gak bort fra en Mand, som er en Daare; thi du vil ikke have fundet Kundskab paa hans Læber.
8 Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.
Den kloges Visdom er, at han forstaar sig paa sin Vej; men Daarers Taabelighed er, at de blive bedragne.
9 Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.
Daarerne spottes af deres eget Skyldoffer; men med de oprigtige er Velbehageligheden.
10 Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.
Hjertet kender sin Sjæls Bitterhed, og en fremmed skal ikke blande sig i dets Glæde.
11 Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.
De ugudeliges Hus skal ødelægges; men de retsindiges Telt skal blomstre.
12 Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.
Der er en Vej, som kan synes en Mand ret; men til sidst bliver den Vej til Døden.
13 Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.
Selv under Latteren føler Hjertet Smerte, og til sidst bliver Glæden Bedrøvelse.
14 Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.
Den, hvis Hjerte er afveget, skal mættes ved sine Veje, men den gode Mand ved det, han har i Eje.
15 Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
Den uerfarne tror alting, men den kloge agter paa sin Gang.
16 Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.
Den vise frygter og viger fra ondt; men en Daare er overmodig, og tryg.
17 Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.
Den, som er hastig til Vrede, gør Daarlighed, og den underfundige Mand hades.
18 Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.
De uvidende arve Daarlighed; men de kloge favne Kundskab.
19 Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.
De onde maa bøje sig for de godes Ansigt og de ugudelige for den retfærdiges Porte.
20 Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.
Selv for sin Ven er den fattige forhadt; men mange ere de, som elske den rige.
21 Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.
Hvo som foragter sin Næste, synder; men den, som forbarmer sig over de elendige, er lyksalig.
22 Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.
Fare ikke de vild, som optænke ondt? men de, som optænke godt, finde Miskundhed og Troskab.
23 Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.
I alt besværligt Arbejde er der Fordel; men hvor det bliver ved Læbers Ord, fører det kun til Mangel.
24 Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.
De vises Rigdom er deres Krone; men Daarers Taabelighed bliver Taabelighed.
25 Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.
Et sanddru Vidne redder Sjæle, men den, som udblæser Løgn, er svigefuld.
26 V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.
I Herrens Frygt har en et stærkt Værn, og for hans Børn skal der være en Tilflugt.
27 Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
Herrens Frygt er Livets Kilde, saa at man viger fra Dødens Snarer.
28 Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.
At have meget Folk er en Konges Ære; men hvor Folket er borte, er det en Fyrstes Fordærvelse.
29 Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.
Den langmodige har megen Forstand; men den, som er hastig i Sindet, forraader Daarskab.
30 Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.
Et blidt Hjerte er Liv for Legemet; men Hidsighed er Raaddenhed for Benene,
31 Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
Hvo som fortrykker den ringe, forhaaner hans Skaber; men hvo som forbarmer sig over den fattige, ærer ham.
32 Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.
Den ugudelige styrtes for sin Ondskab; men den retfærdige har Fortrøstning i sin Død.
33 V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.
I den forstandiges Hjerte hviler Visdommen; men i Daarers Indre giver den sig til Kende.
34 Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.
Retfærdighed ophøjer et Folk; men Synden er Folkenes Skændsel
35 Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.
Kongens Velbehag er til en klog Tjener, men hans Vrede er over den, som gør Skam.