Príslovia 13
1 Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.
Filius sapiens, doctrina patris: qui autem illusor est, non audit cum arguitur.
2 Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.
De fructu oris sui homo satiabitur bonis: anima autem prævaricatorum iniqua.
3 Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.
Qui custodit os suum, custodit animam suam: qui autem inconsideratus est ad loquendum, sentiet mala.
4 Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.
Vult et non vult piger: anima autem operantium impinguabitur.
5 Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.
Verbum mendax iustus detestabitur: impius autem confundit, et confundetur.
6 Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.
Iustitia custodit innocentis viam: impietas autem peccatorem supplantat.
7 Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.
Est quasi dives cum nihil habeat: et est quasi pauper, cum in multis divitiis sit.
8 Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.
Redemptio animæ viri, divitiæ suæ: qui autem pauper est, increpationem non sustinet.
9 Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.
Lux iustorum lætificat: lucerna autem impiorum extinguetur.
10 Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.
Inter superbos semper iurgia sunt: qui autem agunt omnia cum consilio, reguntur sapientia.
11 Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.
Substantia festinata minuetur: quæ autem paulatim colligitur manu, multiplicabitur.
12 Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.
Spes, quæ differtur, affligit animam: lignum vitæ desiderium veniens.
13 Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.
Qui detrahit alicui rei, ipse se in futurum obligat: qui autem timet præceptum, in pace versabitur. Animæ dolosæ errant in peccatis: iusti autem misericordes sunt, et miserantur.
14 Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
Lex sapientis fons vitæ, ut declinet a ruina mortis.
15 Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.
Doctrina bona dabit gratiam: in itinere contemptorum vorago.
16 Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.
Astutus omnia agit cum consilio: qui autem fatuus est, aperit stultitiam.
17 Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.
Nuncius impii cadet in malum: legatus autem fidelis, sanitas.
18 Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.
Egestas, et ignominia ei, qui deserit disciplinam: qui autem acquiescit arguenti, glorificabitur.
19 Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.
Desiderium si compleatur, delectat animam: detestantur stulti eos, qui fugiunt mala.
20 Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.
Qui cum sapientibus graditur, sapiens erit: amicus stultorum similis efficietur.
21 Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.
Peccatores persequitur malum: et iustis retribuentur bona.
22 Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.
Bonus reliquit heredes filios, et nepotes: et custoditur iusto substantia peccatoris.
23 Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.
Multi cibi in novalibus patrum: et aliis congregantur absque iudicio.
24 Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.
Qui parcit virgæ, odit filium suum: qui autem diligit illum, instanter erudit.
25 Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.
Iustus comedit, et replet animam suam: venter autem impiorum insaturabilis.
