Príslovia 13
1 Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.
[Filius sapiens doctrina patris; qui autem illusor est non audit cum arguitur.
2 Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.
De fructu oris sui homo satiabitur bonis: anima autem prævaricatorum iniqua.
3 Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.
Qui custodit os suum custodit animam suam; qui autem inconsideratus est ad loquendum, sentiet mala.
4 Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.
Vult et non vult piger; anima autem operantium impinguabitur.
5 Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.
Verbum mendax justus detestabitur; impius autem confundit, et confundetur.
6 Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.
Justitia custodit innocentis viam, impietas autem peccatorem supplantat.]
7 Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.
[Est quasi dives, cum nihil habeat, et est quasi pauper, cum in multis divitiis sit.
8 Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.
Redemptio animæ viri divitiæ suæ; qui autem pauper est, increpationem non sustinet.
9 Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.
Lux justorum lætificat: lucerna autem impiorum extinguetur.
10 Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.
Inter superbos semper jurgia sunt; qui autem agunt omnia cum consilio, reguntur sapientia.
11 Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.
Substantia festinata minuetur; quæ autem paulatim colligitur manu, multiplicabitur.
12 Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.
Spes quæ differtur affligit animam; lignum vitæ desiderium veniens.]
13 Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.
[Qui detrahit alicui rei, ipse se in futurum obligat; qui autem timet præceptum, in pace versabitur. Animæ dolosæ errant in peccatis: justi autem misericordes sunt, et miserantur.
14 Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
Lex sapientis fons vitæ, ut declinet a ruina mortis.
15 Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.
Doctrina bona dabit gratiam; in itinere contemptorum vorago.
16 Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.
Astutus omnia agit cum consilio; qui autem fatuus est aperit stultitiam.
17 Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.
Nuntius impii cadet in malum; legatus autem fidelis, sanitas.
18 Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.
Egestas et ignominia ei qui deserit disciplinam; qui autem acquiescit arguenti glorificabitur.
19 Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.
Desiderium si compleatur delectat animam; detestantur stulti eos qui fugiunt mala.
20 Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.
Qui cum sapientibus graditur sapiens erit; amicus stultorum similis efficietur.]
21 Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.
[Peccatores persequitur malum, et justis retribuentur bona.
22 Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.
Bonus reliquit hæredes filios et nepotes, et custoditur justo substantia peccatoris.
23 Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.
Multi cibi in novalibus patrum, et aliis congregantur absque judicio.
24 Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.
Qui parcit virgæ odit filium suum; qui autem diligit illum instanter erudit.
25 Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.
Justus comedit et replet animam suam; venter autem impiorum insaturabilis.]
