Príslovia 13
1 Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.
Der Weise achtet auf die väterliche Mahnung; der Spötter hört auf keinerlei Verweis.
2 Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.
Der Gute nährt sich von der Hilfe anderer, die Gier der Bösewichter von Gewalttat.
3 Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.
Wer seinen Mund behütet, wahrt sein Leben; wer seine Lippen aufreißt, dem droht Untergang.
4 Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.
Der Faule will und will doch nicht; der Arbeitsame aber wird gar reich gelabt.
5 Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.
Die Lüge haßt der Fromme; die Sünde bringt nur Schimpf und Schande.
6 Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.
Des Weges Sicherheit bewacht die Tugend; das Laster aber läßt zum Fall den Fehltritt führen.
7 Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.
Der eine stellt sich reich und hat doch nichts; der andere stellt sich arm und hat ein groß Vermögen.
8 Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.
Schon mancher mußte durch viel Geld sein Leben retten; wer arm ist, hört nie eine Drohung.
9 Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.
Das Licht der Frommen leuchtet; der Frevler Leuchte muß erlöschen.
10 Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.
Im Übermut allein kommt es zu Tätlichkeiten; doch Weisheit findet sich bei Klugen.
11 Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.
Vermögen schwindet, das durch nichts erworben wird; doch wer durch Arbeit es erwirbt, vergrößert es.
12 Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.
Ein lang dahingezogenes Hoffen macht das Herz erkranken; ein Lebensbaum ist der erfüllte Wunsch.
13 Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.
Wer vor Befehlen keine Scheu besitzt, der schädigt sich; wer aber Ehrfurcht vor Geboten hat, wird nicht behelligt.
14 Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
Des Weisen Lehre ist ein Lebensborn, wo's gilt, den Fallstricken des Todes zu entgehen.
15 Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.
Ein fein Benehmen bringt in Gunst; der Sünder Wandel führt zum Abgrund.
16 Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.
Ein kluger Mann tut alles recht geschickt; der Tor entwickelt Torheit.
17 Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.
Der frevelhafte Bote stürzt sich selbst ins Unglück; ein treuer Bote tut sich selber wohl.
18 Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.
Armut und Schande werden dem zuteil, der Zucht verwirft; wer auf die Rüge achtet, wird geehrt.
19 Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.
Verbotener Genuß ist süß; dem Toren ist's darum ein Greuel, vom Bösen abzulassen.
20 Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.
Gehst du mit Weisen um, wirst du weise! Wer's mit den Toren hält, dem geht es schlecht.
21 Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.
Unglück verfolgt die Sünder; den Frommen gibt man zur Belohnung Gutes.
22 Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.
Ein Guter hinterläßt sein Erbe Kindeskindern; des Sünders Habe ist dem Frommen vorbehalten.
23 Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.
Das Prozessieren frißt der Armen mühevoll bestellte Äcker, und mancher stirbt, bevor das Urteil kommt.
24 Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.
Wer seine Rute schont, der liebt nicht seinen Sohn; doch wer ihn liebt, der sucht ihn heim mit Züchtigung.
25 Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.
Der Fromme ißt, bis daß er satt; der Frevler Bauch hat nie genug.
