Príslovia 13
1 Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.
Viisas poika kuulee isän kuritusta, mutta pilkkaaja ei ota nuhdetta kuullaksensa.
2 Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.
Suunsa hedelmästä saa nauttia hyvää, mutta uskottomilla on halu väkivaltaan.
3 Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.
Joka suistaa suunsa, se säilyttää henkensä, mutta avosuinen joutuu turmioon.
4 Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.
Laiskan sielu haluaa, saamatta mitään, mutta ahkerain sielu tulee ravituksi.
5 Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.
Vanhurskas vihaa valhepuhetta, mutta jumalattoman meno on iljettävä ja häpeällinen.
6 Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.
Vanhurskaus varjelee nuhteettomasti vaeltavan, mutta jumalattomuus syöksee syntisen kumoon.
7 Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.
Toinen on olevinaan rikas, omistamatta mitään, toinen olevinaan köyhä, vaikka on tavaraa paljon.
8 Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.
Rikkautensa saa mies antaa henkensä lunnaiksi, mutta köyhän ei tarvitse uhkauksia kuunnella.
9 Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.
Vanhurskasten valo loistaa iloisesti, mutta jumalattomien lamppu sammuu.
10 Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.
Ylpeys tuottaa pelkkää toraa, mutta jotka ottavat neuvon varteen, niillä on viisaus.
11 Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.
Tyhjällä saatu tavara vähenee, mutta joka vähin erin kokoaa, se saa karttumaan.
12 Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.
Pitkä odotus tekee sydämen sairaaksi, mutta täyttynyt halu on elämän puu.
13 Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.
Joka sanaa halveksii, joutuu sanan pantiksi; mutta joka käskyä pelkää, saa palkan.
14 Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
Viisaan opetus on elämän lähde kuoleman paulain välttämiseksi.
15 Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.
Hyvä ymmärrys tuottaa suosiota, mutta uskottomien tie on koleikkoa.
16 Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.
Jokainen mielevä toimii taitavasti, mutta tyhmä levittää hulluutta.
17 Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.
Jumalaton sanansaattaja suistuu turmioon, mutta uskollinen lähetti on kuin lääke.
18 Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.
Köyhyys ja häpeä kuritusta vierovalle, kunnia nuhdetta noudattavalle!
19 Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.
Tyydytetty halu on sielulle suloinen, pahan karttaminen tyhmille kauhistus.
20 Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.
Vaella viisasten kanssa, niin viisastut; tyhmäin seuratoverin käy pahoin.
21 Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.
Syntisiä vainoaa onnettomuus, mutta vanhurskaat saavat onnen palkakseen.
22 Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.
Hyvä jättää perinnön lastensa lapsillekin, mutta syntisen tavara talletetaan vanhurskaalle.
23 Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.
Köyhien uudiskyntö antaa runsaan ruuan; mutta moni tuhoutuu, joka ei oikeudessa pysy.
24 Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.
Joka vitsaa säästää, se vihaa lastaan; mutta joka häntä rakastaa, se häntä ajoissa kurittaa.
25 Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.
Vanhurskas saa syödä kylläksensä, mutta jumalattomain vatsa jää vajaaksi.
