Príslovia 12
1 Kdo miluje cvičení, miluje umění; kdož pak nenávidí domlouvání, nemoudrý jest.
Ко љуби наставу, љуби знање; а ко мрзи на укор, остаје луд.
2 Dobrý nalézá lásku u Hospodina, ale muže nešlechetného potupí Bůh.
Добар човек добија љубав од Господа, а човека зликовца осуђује.
3 Nebývá trvánlivý člověk v bezbožnosti, kořen pak spravedlivých nepohne se.
Неће се човек утврдити безбожношћу, а корен праведних неће се помаћи.
4 Žena statečná jest koruna muže svého, ale jako hnis v kostech jeho ta, kteráž k hanbě přivodí.
Вредна је жена венац мужу свом; а која га срамоти, она му је као трулеж у костима.
5 Myšlení spravedlivých jsou pravá, rady pak bezbožných lstivé.
Мисли су праведних праве, а савети безбожних превара.
6 Slova bezbožných úklady činí krvi, ústa pak spravedlivých vytrhují je.
Речи безбожних вребају крв, а праведне избављају уста њихова.
7 Vyvráceni bývají bezbožní tak, aby jich nebylo, ale dům spravedlivých ostojí.
Обарају се безбожни да их нема, а дом праведних остаје.
8 Podlé toho, jakž rozumný jest, chválen bývá muž, převráceného pak srdce bude v pohrdání.
Према разуму свом хвали се човек; а ко је опака срца, презреће се.
9 Lepší jest nevzácný, kterýž má služebníka, nežli ten, kterýž sobě slavně počíná, a nemá chleba.
Ко се снебива, а има слугу, бољи је од оног који се велича а хлеба нема.
10 Pečuje spravedlivý o život hovádka svého, srdce pak bezbožných ukrutné jest.
Праведник се брине за живот свог живинчета, а у безбожника је срце немилостиво.
11 Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, blázen jest.
Ко ради своју земљу, биће сит хлеба; а ко иде за беспослицама, безуман је.
12 Žádostiv jest bezbožný obrany proti zlému, ale kořen spravedlivých způsobuje ji.
Безбожник жели обрану ода зла, али корен праведних даје је.
13 Do přestoupení rtů zapletá se zlostník, ale spravedlivý vychází z ssoužení.
Зломе је замка у греху усана његових, а праведник излази из тескобе.
14 Z ovoce úst každý nasycen bude dobrým, a odplatu za skutky člověka dá jemu Bůh.
Од плода уста својих сити се човек добра, и плату за дела своја прима човек.
15 Cesta blázna přímá se zdá jemu, ale kdo poslouchá rady, moudrý jest.
Безумнику се чини прав пут његов; али ко слуша савет, мудар је.
16 Hněv blázna v tentýž den poznán bývá, ale opatrný hanbu skrývá.
Гнев безумников одмах се позна, али паметни покрива срамоту.
17 Kdož mluví pravdu, ohlašuje spravedlnost, svědek pak falešný lest.
Ко говори истину, јавља шта је право, а лажни сведок превару.
18 Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství.
Има ко говори као да мач пробада, а језик је мудрих лек.
19 Rtové pravdomluvní utvrzeni budou na věky, ale na kratičko jazyk lživý.
Истинита уста стоје тврдо довека, а језик лажљиви за час.
20 V srdci těch, kteříž zlé obmýšlejí, bývá lest, v těch pak, kteříž radí ku pokoji, veselí.
Који зло мисле, превара им је у срцу, а радост је онима који саветују на мир.
21 Nepotká spravedlivého žádná těžkost, bezbožní pak naplněni budou zlým.
Никаква несрећа неће задесити праведника, а безбожници ће се напунити зла.
22 Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí, ale ti, jenž činí pravdu, líbí se jemu.
Мрске су Господу лажљиве усне; а који раде верно, мили су Му.
23 Èlověk opatrný tají umění, ale srdce bláznů vyvolává bláznovství.
Паметан човек покрива знање, а срце безумних разглашује безумље.
24 Ruka pracovitých panovati bude, lstivá pak musí dávati plat.
Рука радљива господариће, а лена ће давати данак.
25 Starost v srdci člověka snižuje ji, ale věc dobrá obveseluje ji.
Брига у срцу човечијем обара; а добра реч развесељава.
26 Vzácnější jest nad bližního svého spravedlivý, cesta pak bezbožných svodí je.
Праведнику је боље него ближњему његовом; а безбожнике заводи пут њихов.
27 Nebude péci fortelný, což ulovil, ale člověk bedlivý statku drahého nabude.
Лењивац неће пећи лов свој, а у вредног је човека добро драгоцено.
28 Na stezce spravedlnosti jest život, a cesta stezky její nesmrtelná jest.
На путу правде живот је, и куда иде стаза њена нема смрти.
