Príslovia 12
1 Kdo miluje cvičení, miluje umění; kdož pak nenávidí domlouvání, nemoudrý jest.
Qui aime la réprimande aime la science; mais qui hait les remontrances est un sot.
2 Dobrý nalézá lásku u Hospodina, ale muže nešlechetného potupí Bůh.
L’Homme bon s’attire la bienveillance de l’Eternel, l’homme artificieux sa réprobation:
3 Nebývá trvánlivý člověk v bezbožnosti, kořen pak spravedlivých nepohne se.
On ne se maintient pas par l’iniquité; mais les justes jettent des racines inébranlables.
4 Žena statečná jest koruna muže svého, ale jako hnis v kostech jeho ta, kteráž k hanbě přivodí.
Une femme vertueuse est la couronne de son époux; une dévergondée, c’est la carie dans ses os.
5 Myšlení spravedlivých jsou pravá, rady pak bezbožných lstivé.
Les justes ne rêvent que justice, les méchants ne combinent que tromperies.
6 Slova bezbožných úklady činí krvi, ústa pak spravedlivých vytrhují je.
Les méchants ne parlent que de dresser des embûches meurtrières; mais la bouche des justes ne s’applique qu’à sauver.
7 Vyvráceni bývají bezbožní tak, aby jich nebylo, ale dům spravedlivých ostojí.
Une secousse, et les méchants ne sont plus! Mais la demeure des justes est stable.
8 Podlé toho, jakž rozumný jest, chválen bývá muž, převráceného pak srdce bude v pohrdání.
En proportion de son intelligence, l’homme mérite des éloges; mais les cœurs obliques sont un objet de mépris.
9 Lepší jest nevzácný, kterýž má služebníka, nežli ten, kterýž sobě slavně počíná, a nemá chleba.
Mieux vaut être dédaigné et posséder un esclave, que de faire le grand et manquer de pain.
10 Pečuje spravedlivý o život hovádka svého, srdce pak bezbožných ukrutné jest.
Le juste a le souci du bien-être de ses bêtes; mais les entrailles des méchants ne connaissent pas la pitié.
11 Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, blázen jest.
Celui qui cultive sa terre a du pain à satiété; celui qui poursuit des frivolités manque de sens.
12 Žádostiv jest bezbožný obrany proti zlému, ale kořen spravedlivých způsobuje ji.
L’Impie convoite ce qui devient un piège pour les méchants; mais la racine des justes est généreuse en fruits.
13 Do přestoupení rtů zapletá se zlostník, ale spravedlivý vychází z ssoužení.
Les lèvres criminelles constituent un piège funeste; mais le juste échappe à la peine.
14 Z ovoce úst každý nasycen bude dobrým, a odplatu za skutky člověka dá jemu Bůh.
L’Homme doit à l’usage de la parole le bien dont il jouit; on paie à chacun le prix de ses œuvres.
15 Cesta blázna přímá se zdá jemu, ale kdo poslouchá rady, moudrý jest.
La voie de l’insensé paraît droite à ses yeux; mais écouter des conseils, c’est être sage.
16 Hněv blázna v tentýž den poznán bývá, ale opatrný hanbu skrývá.
Le sot, sur l’heure, manifeste son dépit; un habile homme sait dévorer un affront.
17 Kdož mluví pravdu, ohlašuje spravedlnost, svědek pak falešný lest.
Celui qui est épris de loyauté expose fidèlement les faits; le témoin mensonger les dénature.
18 Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství.
Il en est dont la parole blesse comme des coups d’épée, mais, le langage des sages est un baume bienfaisant.
19 Rtové pravdomluvní utvrzeni budou na věky, ale na kratičko jazyk lživý.
La vérité est éternelle; le mensonge dure un clin d’œil.
20 V srdci těch, kteříž zlé obmýšlejí, bývá lest, v těch pak, kteříž radí ku pokoji, veselí.
Dans le cœur de ceux qui méditent le mal s’il n’y a que perfidie; chez ceux qui donnent des conseils salutaires, il n’y a que joie.
21 Nepotká spravedlivého žádná těžkost, bezbožní pak naplněni budou zlým.
Aucune calamité ne surprend le juste; mais les méchants sont accablés de maux.
22 Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí, ale ti, jenž činí pravdu, líbí se jemu.
L’Eternel a horreur des lèvres mensongères; mais il aime ceux qui agissent avec loyauté.
23 Èlověk opatrný tají umění, ale srdce bláznů vyvolává bláznovství.
Un homme avisé ne fait pas montre de son savoir; les esprits sots crient leur sottise.
24 Ruka pracovitých panovati bude, lstivá pak musí dávati plat.
La main diligente assure le pouvoir; la main négligente paie tribut.
25 Starost v srdci člověka snižuje ji, ale věc dobrá obveseluje ji.
Le souci abat le cœur de l’homme; mais une bonne parole y ramène la joie.
26 Vzácnější jest nad bližního svého spravedlivý, cesta pak bezbožných svodí je.
Supérieur à tous est le juste; les méchants suivent un chemin qui les égare.
27 Nebude péci fortelný, což ulovil, ale člověk bedlivý statku drahého nabude.
La paresse évite de mettre son gibier sur le feu; mais l’activité est un trésor précieux pour l’homme.
28 Na stezce spravedlnosti jest život, a cesta stezky její nesmrtelná jest.
Sur le chemin de la vertu se trouve la vie, et son sentier aboutit à l’immortalité.
