< Príslovia 11 >
1 Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.
Falske Vægtskåle er HERREN en gru, fuldvvægtigt Lod er efter hans Sind.
2 Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.
Kommer Hovmod, kommer og Skændsel, men med ydmyge følger der Visdom.
3 Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je.
Retsindiges Uskyld leder dem trygt, troløses falskhed lægger dem øde.
4 Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti.
Ej hjælper Rigdom på Vredens Dag, men Retfærd redder fra Døden.
5 Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.
Den lydefris Retfærd jævner hans Vej, for sin Gudløshed falder den gudløse.
6 Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.
Retsindiges Retfærd bringer dem Frelse, troløse fanges i egen Attrå.
7 Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.
Ved Døden brister den gudløses Håb, Dårers Forventning brister.
8 Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.
Den retfærdige fries af Trængsel, den gudløse kommer i hans Sted.
9 Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.
Med sin Mund lægger vanhellig Næsten øde, retfærdige fries ved Kundskab.
10 Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.
Ved retfærdiges Lykke jubler en By, der er Fryd ved gudløses Undergang.
11 Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.
Ved retsindiges Velsignelse rejser en By sig, den styrtes i Grus ved gudløses Mund.
12 Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí.
Mand uden Vid ser ned på sin Næste, hvo, som har Indsigt, tier.
13 Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.
Bagtaleren røber, hvad ham er betroet, den pålidelige skjuler Sagen.
14 Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců.
Uden Styre står et Folk for Fald, vel står det til, hvor mange giver Råd.
15 Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.
Den går det ilde, som borger for andre, tryg er den, der hader Håndslag.
16 Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží.
Yndefuld Kvinde vinder Manden Ære; hader hun Retsind, volder hun Skændsel. De lade må savne Gods, flittige vinder sig Rigdom.
17 Èlověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své.
Kærlig Mand gør vel mod sin Sjæl, den grumme er hård ved sit eget Kød.
18 Bezbožný dělá dílo falešné, ale kdož rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou.
Den gudløse skaber kun skuffende Vinding, hvo Retfærd sår, får virkelig Løn.
19 Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své.
At hige efter Retfærd er Liv, at jage efter ondt er Død.
20 Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu.
De svigefulde er HERREN en Gru, hans Velbehag ejer, hvo lydefrit vandrer.
21 Zlý, by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho.
Visselig undgår den onde ej Straf, de retfærdiges Æt går fri.
22 Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu.
Som Guldring i Svinetryne er fager Kvinde, der ikke kan skønne.
23 Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale očekávání bezbožných hněv.
Retfærdiges Ønske bliver kun til Lykke, gudløse har kun Vrede i Vente.
24 Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.
En strør om sig og gør dog Fremgang, en anden nægter sig alt og mangler.
25 Èlověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.
Gavmild Sjæl bliver mæt; hvo andre kvæger, kvæges og selv.
26 Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává.
Hvo Kornet gemmer, ham bander Folket, Velsignelse kommer over den, som sælger.
27 Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, potká jej.
Hvo der jager efter godt, han søger efter Yndest, hvo der higer efter ondt, ham kommer det over.
28 Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou.
Hvo der stoler på sin Rigdom, falder, retfærdige grønnes som Løv.
29 Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému.
Den, der øder sit Hus, høster Vind, Dåre bliver Vismands Træl.
30 Ovoce spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý.
Retfærds Frugt er et Livets Træ, Vismand indfanger Sjæle.
31 Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím více bezbožnému a hříšníku?
En retfærdig reddes med Nød og næppe, endsige en gudløs, en, der synder.