Príslovia 11
1 Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.
詭詐的天平為耶和華所憎惡； 公平的法碼為他所喜悅。
2 Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.
驕傲來，羞恥也來； 謙遜人卻有智慧。
3 Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je.
正直人的純正必引導自己； 奸詐人的乖僻必毀滅自己。
4 Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti.
發怒的日子資財無益； 惟有公義能救人脫離死亡。
5 Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.
完全人的義必指引他的路； 但惡人必因自己的惡跌倒。
6 Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.
正直人的義必拯救自己； 奸詐人必陷在自己的罪孽中。
7 Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.
惡人一死，他的指望必滅絕； 罪人的盼望也必滅沒。
8 Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.
義人得脫離患難， 有惡人來代替他。
9 Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.
不虔敬的人用口敗壞鄰舍； 義人卻因知識得救。
10 Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.
義人享福，合城喜樂； 惡人滅亡，人都歡呼。
11 Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.
城因正直人祝福便高舉， 卻因邪惡人的口就傾覆。
12 Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí.
藐視鄰舍的，毫無智慧； 明哲人卻靜默不言。
13 Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.
往來傳舌的，洩漏密事； 心中誠實的，遮隱事情。
14 Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců.
無智謀，民就敗落； 謀士多，人便安居。
15 Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.
為外人作保的，必受虧損； 恨惡擊掌的，卻得安穩。
16 Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží.
恩德的婦女得尊榮； 強暴的男子得資財。
17 Èlověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své.
仁慈的人善待自己； 殘忍的人擾害己身。
18 Bezbožný dělá dílo falešné, ale kdož rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou.
惡人經營，得虛浮的工價； 撒義種的，得實在的果效。
19 Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své.
恆心為義的，必得生命； 追求邪惡的，必致死亡。
20 Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu.
心中乖僻的，為耶和華所憎惡； 行事完全的，為他所喜悅。
21 Zlý, by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho.
惡人雖然連手，必不免受罰； 義人的後裔必得拯救。
22 Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu.
婦女美貌而無見識， 如同金環帶在豬鼻上。
23 Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale očekávání bezbožných hněv.
義人的心願盡得好處； 惡人的指望致干忿怒。
24 Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.
有施散的，卻更增添； 有吝惜過度的，反致窮乏。
25 Èlověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.
好施捨的，必得豐裕； 滋潤人的，必得滋潤。
26 Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává.
屯糧不賣的，民必咒詛他； 情願出賣的，人必為他祝福。
27 Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, potká jej.
懇切求善的，就求得恩惠； 惟獨求惡的，惡必臨到他身。
28 Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou.
倚仗自己財物的，必跌倒； 義人必發旺，如青葉。
29 Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému.
擾害己家的，必承受清風； 愚昧人必作慧心人的僕人。
30 Ovoce spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý.
義人所結的果子就是生命樹； 有智慧的，必能得人。
31 Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím více bezbožnému a hříšníku?
看哪，義人在世尚且受報， 何況惡人和罪人呢？
