Príslovia 10
1 Syn moudrý obveseluje otce, ale syn bláznivý zámutkem jest matce své.
Ordtøke av Salomo. Ein vis son er til gleda for far sin, men ein dårleg son er mor si til sorg.
2 Neprospívají pokladové bezbožně nabytí, ale spravedlnost vytrhuje od smrti.
Ragn-fegne skattar gagnar inkje, men rettferd frelser frå dauden.
3 Nedopustí lačněti Hospodin duši spravedlivého, statek pak bezbožných rozptýlí.
Herren let ikkje rettferdig mann hungra, men giren hjå gudlause viser han burt.
4 K nouzi přivodí ruka lstivá, ruka pak pracovitých zbohacuje.
Lat-hand skaper armod, men strevsam hand gjer rik.
5 Kdo shromažďuje v létě, jest syn rozumný; kdož vyspává ve žni, jest syn, kterýž hanbu činí.
Ein klok son sankar um sumaren, ein skjemdar-son søv um hausten.
6 Požehnání jest nad hlavou spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
Velsigningar kjem yver hovudet på den rettferdige, men munnen åt dei gudlause gøymer vald.
7 Památka spravedlivého požehnaná, ale jméno bezbožných smrdí.
Minnet um den rettferdige ert til velsigning, men namnet åt dei gudlause morknar.
8 Moudré srdce přijímá přikázaní, ale blázen od rtů svých padne.
Den vise tek imot påbod, men gapen gjeng til grunns,
9 Kdo chodí upřímě, chodí doufanlivě; kdož pak převrací cesty své, vyjeven bude.
den som ferdast i uskyld, ferdast trygt, men den som gjeng krokvegar, skal verta kjend.
10 Kdo mhourá okem, uvodí nesnáz; a kdož jest bláznivých rtů, padne.
Den som blinkar med auga, valdar vondt, men gapkjeften gjeng til grunns.
11 Pramen života jsou ústa spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
Rettferdig manns munn er ei livsens kjelda, men munnen åt gudlause gøymar vald.
12 Nenávist vzbuzuje sváry, ale láska přikrývá všecka přestoupení.
Hat yppar trætta, men kjærleik breider yver alle brot.
13 Ve rtech rozumného nalézá se moudrost, ale kyj na hřbetě blázna.
På vitug manns lippor er visdom å finna, men riset høver åt ryggen på dåren.
14 Moudří skrývají umění, úst pak blázna blízké jest setření.
Dei vise gøymer kunnskapen sin, men or narremunn kann ein venta fåre.
15 Zboží bohatého jest město pevné jeho, ale nouze jest chudých setření.
Rikmanns eiga er hans faste by; fatigfolks ulukka er deira armod.
16 Práce spravedlivého jest k životu, nábytek pak bezbožných jest k hříchu.
Det den rettferdige tener, gjeng til liv, det den gudlause vinn, gjeng til synd.
17 Stezkou života jde, kdož přijímá trestání; ale kdož pohrdá domlouváním, bloudí.
Den som på tukt tek vare, gjeng til livet, men den fer vilt som ikkje agtar age.
18 Kdož přikrývá nenávist rty lživými, i kdož uvodí v lehkost, ten blázen jest.
Den som løyner hat, hev ljugarlippor, og den som breider ut baktale, er ein dåre.
19 Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest.
Der d’er mange ord, vil synd ikkje vanta, men den som set lås for lipporn’, er klok.
20 Stříbro výborné jest jazyk spravedlivého, ale srdce bezbožných za nic nestojí.
Rettferdig manns tunga er utvalt sylv, men gudløysings vit er lite verdt.
21 Rtové spravedlivého pasou mnohé, blázni pak pro bláznovství umírají.
Rettferdig manns lippor læskar mange, men dårarne døyr for dei vantar vit.
22 Požehnání Hospodinovo zbohacuje, a to beze všeho trápení.
D’er Herrens velsigning som gjer rik, og eige stræv legg inkje til.
23 Za žert jest bláznu činiti nešlechetnost, ale muž rozumný moudrosti se drží.
Dåren finn moro i skjemdarverk, men den vituge mannen i visdom.
24 Èeho se bojí bezbožný, to přichází na něj; ale čehož žádají spravedliví, dává Bůh.
Det den ugudlege gruar for, kjem yver han, og det rettferdige ynskjer, vert deim gjeve.
25 Jakož pomíjí vichřice, tak nestane bezbožníka, spravedlivý pak jest základ stálý.
Der stormen hev fare, er den gudlause burte, men den rettvise stend på æveleg grunn.
26 Jako ocet zubům, a jako dým očima, tak jest lenivý těm, kteříž jej posílají.
Som edik er for tennerne og røyk for augo, so er letingen for den som sender han.
27 Bázeň Hospodinova přidává dnů, léta pak bezbožných ukrácena bývají.
Otte for Herren lengjer livet, men gudløysings år vert stytte.
28 Očekávání spravedlivých jest potěšení, naděje pak bezbožných zahyne.
Rettferdige kann venta gleda, men voni åt gudlause vert til inkjes.
29 Silou jest upřímému cesta Hospodinova, a strachem těm, kteříž činí nepravost.
Herrens veg er vern for den skuldfri, men øydeleggjing for illgjerningsmenner.
30 Spravedlivý na věky se nepohne, bezbožní pak nebudou bydliti v zemi.
Rettferdig mann skal aldri rikkast, men gudlause skal ei få bu i landet.
31 Ústa spravedlivého vynášejí moudrost, ale jazyk převrácený vyťat bude.
Rettferdig manns munn ber visdoms frukt, men avskori vert den falske tunga.
32 Rtové spravedlivého znají, což jest Bohu libého, ústa pak bezbožných převrácené věci.
Rettferdig manns lippor søkjer hugnad, men munnen på gudlause berre fals.
