Príslovia 10
1 Syn moudrý obveseluje otce, ale syn bláznivý zámutkem jest matce své.
Filius sapiens lætificat patrem: filius vero stultus mœstitia est matris suæ.
2 Neprospívají pokladové bezbožně nabytí, ale spravedlnost vytrhuje od smrti.
Nil proderunt thesauri impietatis: iustitia vero liberabit a morte.
3 Nedopustí lačněti Hospodin duši spravedlivého, statek pak bezbožných rozptýlí.
Non affliget Dominus fame animam iusti, et insidias impiorum subvertet.
4 K nouzi přivodí ruka lstivá, ruka pak pracovitých zbohacuje.
Egestatem operata est manus remissa: manus autem fortium divitias parat. Qui nititur mendaciis, hic pascit ventos: idem autem ipse sequitur aves volantes.
5 Kdo shromažďuje v létě, jest syn rozumný; kdož vyspává ve žni, jest syn, kterýž hanbu činí.
Qui congregat in messe, filius sapiens est: qui autem stertit æstate, filius confusionis.
6 Požehnání jest nad hlavou spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
Benedictio Domini super caput iusti: os autem impiorum operit iniquitas.
7 Památka spravedlivého požehnaná, ale jméno bezbožných smrdí.
Memoria iusti cum laudibus: et nomen impiorum putrescet.
8 Moudré srdce přijímá přikázaní, ale blázen od rtů svých padne.
Sapiens corde præcepta suscipit: stultus cæditur labiis.
9 Kdo chodí upřímě, chodí doufanlivě; kdož pak převrací cesty své, vyjeven bude.
Qui ambulat simpliciter, ambulat confidenter: qui autem depravat vias suas, manifestus erit.
10 Kdo mhourá okem, uvodí nesnáz; a kdož jest bláznivých rtů, padne.
Qui annuit oculo, dabit dolorem: et stultus labiis verberabitur.
11 Pramen života jsou ústa spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
Vena vitæ, os iusti: et os impiorum operit iniquitatem.
12 Nenávist vzbuzuje sváry, ale láska přikrývá všecka přestoupení.
Odium suscitat rixas: et universa delicta operit charitas.
13 Ve rtech rozumného nalézá se moudrost, ale kyj na hřbetě blázna.
In labiis sapientis invenitur sapientia: et virga in dorso eius qui indiget corde.
14 Moudří skrývají umění, úst pak blázna blízké jest setření.
Sapientes abscondunt scientiam: os autem stulti confusioni proximum est.
15 Zboží bohatého jest město pevné jeho, ale nouze jest chudých setření.
Substantia divitis, urbs fortitudinis eius: pavor pauperum, egestas eorum.
16 Práce spravedlivého jest k životu, nábytek pak bezbožných jest k hříchu.
Opus iusti ad vitam: fructus autem impii ad peccatum.
17 Stezkou života jde, kdož přijímá trestání; ale kdož pohrdá domlouváním, bloudí.
Via vitæ, custodienti disciplinam: qui autem increpationes relinquit, errat.
18 Kdož přikrývá nenávist rty lživými, i kdož uvodí v lehkost, ten blázen jest.
Abscondunt odium labia mendacia: qui profert contumeliam, insipiens est.
19 Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest.
In multiloquio non deerit peccatum: qui autem moderatur labia sua prudentissimus est.
20 Stříbro výborné jest jazyk spravedlivého, ale srdce bezbožných za nic nestojí.
Argentum electum, lingua iusti: cor autem impiorum pro nihilo.
21 Rtové spravedlivého pasou mnohé, blázni pak pro bláznovství umírají.
Labia iusti erudiunt plurimos: qui autem indocti sunt, in cordis egestate morientur.
22 Požehnání Hospodinovo zbohacuje, a to beze všeho trápení.
Benedictio Domini divites facit, nec sociabitur eis afflictio.
23 Za žert jest bláznu činiti nešlechetnost, ale muž rozumný moudrosti se drží.
Quasi per risum stultus operatur scelus: sapientia autem est viro prudentia.
24 Èeho se bojí bezbožný, to přichází na něj; ale čehož žádají spravedliví, dává Bůh.
Quod timet impius, veniet super eum: desiderium suum iustus dabitur.
25 Jakož pomíjí vichřice, tak nestane bezbožníka, spravedlivý pak jest základ stálý.
Quasi tempestas transiens non erit impius: iustus autem quasi fundamentum sempiternum.
26 Jako ocet zubům, a jako dým očima, tak jest lenivý těm, kteříž jej posílají.
Sicut acetum dentibus, et fumus oculis, sic piger his, qui miserunt eum.
27 Bázeň Hospodinova přidává dnů, léta pak bezbožných ukrácena bývají.
Timor Domini apponet dies: et anni impiorum breviabuntur.
28 Očekávání spravedlivých jest potěšení, naděje pak bezbožných zahyne.
Expectatio iustorum lætitia: spes autem impiorum peribit.
29 Silou jest upřímému cesta Hospodinova, a strachem těm, kteříž činí nepravost.
Fortitudo simplicis via Domini: et pavor his, qui operantur malum.
30 Spravedlivý na věky se nepohne, bezbožní pak nebudou bydliti v zemi.
Iustus in æternum non commovebitur: impii autem non habitabunt super terram.
31 Ústa spravedlivého vynášejí moudrost, ale jazyk převrácený vyťat bude.
Os iusti parturiet sapientiam: lingua pravorum peribit.
32 Rtové spravedlivého znají, což jest Bohu libého, ústa pak bezbožných převrácené věci.
Labia iusti considerant placita: et os impiorum perversa.
