Príslovia 10
1 Syn moudrý obveseluje otce, ale syn bláznivý zámutkem jest matce své.
Salomon sananlaskut. Viisas poika on isällensä iloksi, mutta tyhmä poika on äidillensä murheeksi.
2 Neprospívají pokladové bezbožně nabytí, ale spravedlnost vytrhuje od smrti.
Vääryyden aarteet eivät auta, mutta vanhurskaus vapahtaa kuolemasta.
3 Nedopustí lačněti Hospodin duši spravedlivého, statek pak bezbožných rozptýlí.
Herra ei salli vanhurskaan nälkää nähdä, mutta jumalattomien himon hän luotansa työntää.
4 K nouzi přivodí ruka lstivá, ruka pak pracovitých zbohacuje.
Köyhtyy, joka laiskasti kättä käyttää, mutta ahkerain käsi rikastuttaa.
5 Kdo shromažďuje v létě, jest syn rozumný; kdož vyspává ve žni, jest syn, kterýž hanbu činí.
Taitava poika kokoaa kesällä, kunnoton poika elonaikana nukkuu.
6 Požehnání jest nad hlavou spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
Siunaus on vanhurskaan pään päällä, mutta väkivaltaa kätkee jumalattomien suu.
7 Památka spravedlivého požehnaná, ale jméno bezbožných smrdí.
Vanhurskaan muistoa siunataan, mutta jumalattomien nimi lahoaa.
8 Moudré srdce přijímá přikázaní, ale blázen od rtů svých padne.
Viisassydäminen ottaa käskyt varteen, mutta hulluhuulinen kukistuu.
9 Kdo chodí upřímě, chodí doufanlivě; kdož pak převrací cesty své, vyjeven bude.
Joka nuhteettomasti vaeltaa, vaeltaa turvassa, jonka tiet ovat väärät, se joutuu ilmi.
10 Kdo mhourá okem, uvodí nesnáz; a kdož jest bláznivých rtů, padne.
Joka silmää iskee, saa aikaan tuskaa, ja hulluhuulinen kukistuu.
11 Pramen života jsou ústa spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
Vanhurskaan suu on elämän lähde, mutta jumalattomien suu kätkee väkivaltaa.
12 Nenávist vzbuzuje sváry, ale láska přikrývá všecka přestoupení.
Viha virittää riitoja, mutta rakkaus peittää rikkomukset kaikki.
13 Ve rtech rozumného nalézá se moudrost, ale kyj na hřbetě blázna.
Ymmärtäväisen huulilta löytyy viisaus, mutta joka on mieltä vailla, sille vitsa selkään!
14 Moudří skrývají umění, úst pak blázna blízké jest setření.
Viisaat kätkevät, minkä tietävät, mutta hullun suu on läheinen turmio.
15 Zboží bohatého jest město pevné jeho, ale nouze jest chudých setření.
Rikkaan tavara on hänen vahva kaupunkinsa, mutta vaivaisten köyhyys on heidän turmionsa.
16 Práce spravedlivého jest k životu, nábytek pak bezbožných jest k hříchu.
Vanhurskaan hankkima on elämäksi, jumalattoman saalis koituu synniksi.
17 Stezkou života jde, kdož přijímá trestání; ale kdož pohrdá domlouváním, bloudí.
Kuritusta noudattava on elämän tiellä, mutta nuhteet hylkäävä eksyy.
18 Kdož přikrývá nenávist rty lživými, i kdož uvodí v lehkost, ten blázen jest.
Joka salavihaa pitää, sen huulilla on valhe, ja joka parjausta levittää, on tyhmä.
19 Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest.
Missä on paljon sanoja, siinä ei syntiä puutu; mutta joka huulensa hillitsee, se on taitava.
20 Stříbro výborné jest jazyk spravedlivého, ale srdce bezbožných za nic nestojí.
Vanhurskaan kieli on valituin hopea, jumalattomien äly on tyhjän veroinen.
21 Rtové spravedlivého pasou mnohé, blázni pak pro bláznovství umírají.
Vanhurskaan huulet kaitsevat monia, mutta hullut kuolevat mielettömyyteensä.
22 Požehnání Hospodinovo zbohacuje, a to beze všeho trápení.
Herran siunaus rikkaaksi tekee, ei oma vaiva siihen mitään lisää.
23 Za žert jest bláznu činiti nešlechetnost, ale muž rozumný moudrosti se drží.
Tyhmälle on iloksi ilkityön teko, mutta ymmärtäväiselle miehelle viisaus.
24 Èeho se bojí bezbožný, to přichází na něj; ale čehož žádají spravedliví, dává Bůh.
Mitä jumalaton pelkää, se häntä kohtaa; mutta mitä vanhurskaat halajavat, se annetaan.
25 Jakož pomíjí vichřice, tak nestane bezbožníka, spravedlivý pak jest základ stálý.
Tuulispään käytyä ei jumalatonta enää ole, mutta vanhurskaan perustus pysyy iäti.
26 Jako ocet zubům, a jako dým očima, tak jest lenivý těm, kteříž jej posílají.
Mitä hapan hampaille ja savu silmille, sitä laiska lähettäjillensä.
27 Bázeň Hospodinova přidává dnů, léta pak bezbožných ukrácena bývají.
Herran pelko elinpäiviä jatkaa, mutta jumalattomien vuodet lyhenevät.
28 Očekávání spravedlivých jest potěšení, naděje pak bezbožných zahyne.
Vanhurskasten odotus koituu iloksi, mutta jumalattomien toivo hukkuu.
29 Silou jest upřímému cesta Hospodinova, a strachem těm, kteříž činí nepravost.
Herran johdatus on nuhteettoman turva, mutta väärintekijäin turmio.
30 Spravedlivý na věky se nepohne, bezbožní pak nebudou bydliti v zemi.
Vanhurskas ei ikinä horju, mutta jumalattomat eivät saa asua maassa.
31 Ústa spravedlivého vynášejí moudrost, ale jazyk převrácený vyťat bude.
Vanhurskaan suu kasvaa viisauden hedelmän, mutta kavala kieli hävitetään.
32 Rtové spravedlivého znají, což jest Bohu libého, ústa pak bezbožných převrácené věci.
Vanhurskaan huulet tietävät, mikä otollista on, mutta jumalattomien suu on sulaa kavaluutta.
