< Príslovia 1 >

1 Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
Los proverbios de Salomón, hijo de David, rey de Israel:
2 Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
para conocer la sabiduría y la instrucción; para discernir las palabras del entendimiento;
3 K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
para recibir instrucción en el trato sabio, en la rectitud, la justicia y la equidad;
4 Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
para dar prudencia a los simples, conocimiento y discreción al joven —
5 Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
para que el sabio escuche y aumente su aprendizaje; para que el hombre de entendimiento alcance el sano consejo;
6 K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
para entender un proverbio y parábolas, las palabras y acertijos de los sabios.
7 Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
El temor a Yahvé es el principio del conocimiento, pero los necios desprecian la sabiduría y la instrucción.
8 Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
Hijo mío, escucha la instrucción de tu padre, y no abandones las enseñanzas de tu madre;
9 Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
pues serán una guirnalda que adornará tu cabeza, y cadenas alrededor del cuello.
10 Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
Hijo mío, si los pecadores te atraen no lo consienten.
11 Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
Si dicen: “Ven con nosotros. Acechemos la sangre. Acechemos en secreto a los inocentes sin causa.
12 Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy; (Sheol h7585)
Que se los trague vivos como el Seol, y entero, como los que bajan a la fosa. (Sheol h7585)
13 Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
Encontraremos toda la riqueza valiosa. Llenaremos nuestras casas con el botín.
14 Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
Echarán su suerte entre nosotros. Todos tendremos un bolso”—
15 Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
hijo mío, no camines por el camino con ellos. Mantén tu pie fuera de su camino,
16 Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
porque sus pies corren hacia el mal. Se apresuran a derramar sangre.
17 Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
Porque la red se tiende en vano a la vista de cualquier ave;
18 Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
pero estos acechan su propia sangre. Acechan en secreto por sus propias vidas.
19 Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
Así son los caminos de todo aquel que tiene afán de lucro. Le quita la vida a sus dueños.
20 Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
La sabiduría llama en voz alta en la calle. Ella pronuncia su voz en las plazas públicas.
21 V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
Llama a la cabeza de los lugares ruidosos. A la entrada de las puertas de la ciudad, pronuncia sus palabras:
22 Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
“¿Hasta cuándo, simples, amaréis la sencillez? Cuánto tiempo se deleitarán los burladores en la burla, ¿y los tontos odian el conocimiento?
23 Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
Vuélvete ante mi reprimenda. Mira, derramaré mi espíritu sobre ti. Te daré a conocer mis palabras.
24 Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
Porque te he llamado y te has negado; He extendido mi mano y nadie me ha hecho caso;
25 Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
pero has ignorado todos mis consejos, y no quería ninguna de mis reprimendas;
26 Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
Yo también me reiré de tu desastre. Me burlaré cuando la calamidad te alcance,
27 Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
cuando la calamidad te alcanza como una tormenta, cuando tu desastre llega como un torbellino, cuando la angustia y la angustia se apoderan de ti.
28 Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
Entonces me llamarán, pero no responderé. Me buscarán con ahínco, pero no me encontrarán,
29 Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
porque odiaban el conocimiento, y no eligió el temor a Yahvé.
30 Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
No querían ningún consejo mío. Despreciaron toda mi reprimenda.
31 Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
Por eso comerán del fruto de su propio camino, y se llenan de sus propios esquemas.
32 Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
Porque la reincidencia de los simples los matará. La despreocupación de los tontos los destruirá.
33 Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
Pero el que me escuche habitará con seguridad, y estarán tranquilos, sin temor a sufrir daños”.

< Príslovia 1 >