Príslovia 1
1 Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
[Parabolæ Salomonis, filii David, regis Israël,
2 Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
ad sciendam sapientiam et disciplinam;
3 K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
ad intelligenda verba prudentiæ, et suscipiendam eruditionem doctrinæ, justitiam, et judicium, et æquitatem:
4 Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
ut detur parvulis astutia, adolescenti scientia et intellectus.
5 Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
Audiens sapiens, sapientior erit, et intelligens gubernacula possidebit.
6 K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
Animadvertet parabolam et interpretationem, verba sapientum et ænigmata eorum.
7 Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
Timor Domini principium sapientiæ; sapientiam atque doctrinam stulti despiciunt.]
8 Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
[Audi, fili mi, disciplinam patris tui, et ne dimittas legem matris tuæ:
9 Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
ut addatur gratia capiti tuo, et torques collo tuo.
10 Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
Fili mi, si te lactaverint peccatores, ne acquiescas eis.
11 Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
Si dixerint: Veni nobiscum, insidiemur sanguini; abscondamus tendiculas contra insontem frustra;
deglutiamus eum sicut infernus viventem, et integrum quasi descendentem in lacum; (Sheol h7585)
13 Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
omnem pretiosam substantiam reperiemus; implebimus domos nostras spoliis:
14 Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
sortem mitte nobiscum, marsupium unum sit omnium nostrum:
15 Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
fili mi, ne ambules cum eis; prohibe pedem tuum a semitis eorum:
16 Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
pedes enim illorum ad malum currunt, et festinant ut effundant sanguinem.
17 Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
Frustra autem jacitur rete ante oculos pennatorum.
18 Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
Ipsi quoque contra sanguinem suum insidiantur, et moliuntur fraudes contra animas suas.
19 Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
Sic semitæ omnis avari: animas possidentium rapiunt.]
20 Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
[Sapientia foris prædicat; in plateis dat vocem suam:
21 V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
in capite turbarum clamitat; in foribus portarum urbis profert verba sua, dicens:
22 Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
Usquequo, parvuli, diligitis infantiam, et stulti ea quæ sibi sunt noxia cupient, et imprudentes odibunt scientiam?
23 Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
convertimini ad correptionem meam. En proferam vobis spiritum meum, et ostendam vobis verba mea.
24 Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
Quia vocavi, et renuistis; extendi manum meam, et non fuit qui aspiceret:
25 Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
despexistis omne consilium meum, et increpationes meas neglexistis.
26 Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
Ego quoque in interitu vestro ridebo, et subsannabo cum vobis id quod timebatis advenerit.
27 Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
Cum irruerit repentina calamitas, et interitus quasi tempestas ingruerit; quando venerit super vos tribulatio et angustia:
28 Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
tunc invocabunt me, et non exaudiam; mane consurgent, et non invenient me:
29 Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
eo quod exosam habuerint disciplinam, et timorem Domini non susceperint,
30 Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
nec acquieverint consilio meo, et detraxerint universæ correptioni meæ.
31 Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
Comedent igitur fructus viæ suæ, suisque consiliis saturabuntur.
32 Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
Aversio parvulorum interficiet eos, et prosperitas stultorum perdet illos.
33 Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
Qui autem me audierit, absque terrore requiescet, et abundantia perfruetur, timore malorum sublato.]
