Filipským 2
1 Protož jest-li jaké potěšení v Kristu, jest-li které utěšení lásky, jest-li která společnost Ducha svatého, jsou-li která milosrdenství a slitování,
Si qua ergo consolatio in Christo, si quod solatium charitatis, si qua societas spiritus, si qua viscera miserationis:
2 Naplňte radost mou v tom, abyste jednostejného smyslu byli, jednostejnou lásku majíce, jednodušní jsouce, jednostejně smýšlejíce,
implete gaudium meum ut idem sapiatis, eandem charitatem habentes, unanimes, idipsum sentientes,
3 Nic nečiňte skrze svár anebo marnou chválu, ale v pokoře jedni druhé za důstojnější sebe majíce.
nihil per contentionem, neque per inanem gloriam: sed in humilitate superiores sibi invicem arbitrantes,
4 Nehledejte jeden každý svých věcí, ale každý také toho, což jest jiných.
non quae sua sunt singuli considerantes, sed ea, quae aliorum.
5 Budiž tedy tatáž mysl při vás, jakáž byla při Kristu Ježíši,
Hoc enim sentite in vobis, quod et in Christo Iesu:
6 Kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu,
qui cum in forma Dei esset, non rapinam arbitratus est esse se aequalem Deo:
7 Ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn.
sed semetipsum exinanivit formam servi accipiens, in similitudinem hominum factus, et habitu inventus ut homo.
8 A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný jsa učiněn až do smrti, a to do smrti kříže.
Humiliavit semetipsum factus obediens usque ad mortem, mortem autem crucis.
9 Protož i Bůh povýšil ho nade vše a dal jemu jméno, kteréž jest nad každé jméno,
Propter quod et Deus exaltavit illum, et donavit illi nomen, quod est super omne nomen:
10 Aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo, těch, kteříž jsou na nebesích, a těch, jenž jsou na zemi, i těch, jenž jsou pod zemí,
ut in nomine Iesu omne genu flectatur caelestium, terrestrium, et infernorum,
11 A každý jazyk aby vyznával, že Ježíš Kristus jest Pánem v slávě Boha Otce.
et omnis lingua confiteatur quia Dominus Iesus Christus in gloria est Dei Patris.
12 A tak, moji milí, jakož jste vždycky poslušni byli, netoliko v přítomnosti mé, ale nyní mnohem více, když jsem vzdálen od vás, s bázní a s třesením spasení své konejte.
Itaque charissimi mei (sicut semper obedistis): non ut in praesentia mei tantum, sed multo magis nunc in absentia mea, cum metu et tremore vestram salutem operamini.
13 Bůh zajisté jest, kterýž působí v vás i chtění i skutečné činění, podle dobře libé vůle své.
Deus est enim, qui operatur in vobis et velle, et perficere pro bona voluntate.
14 Všecko pak čiňte bez reptání a bez pochybování,
Omnia autem facite sine murmurationibus, et haesitationibus:
15 Abyste byli bez úhony, a upřímí synové Boží, bez obvinění uprostřed národu zlého a převráceného; mezi kterýmižto svěťte jakožto světla na světě,
ut sitis sine querela, et simplices filii Dei, sine reprehensione in medio nationis pravae, et perversae: inter quos lucetis sicut luminaria in mundo,
16 Slovo života zachovávajíce, k chloubě mé v den Kristův, aby bylo vidíno, že jsem ne nadarmo běžel, ani nadarmo pracoval.
verbum vitae continentes ad gloriam meam in die Christi, quia non in vacuum cucurri, neque in vacuum laboravi.
17 A bychť pak i obětován byl pro obět a službu víře vaší, raduji se a spolu raduji se se všemi vámi.
Sed et si immolor supra sacrificium, et obsequium fidei vestrae, gaudeo, et congratulor omnibus vobis.
18 A též i vy radujte se a spolu radujte se se mnou.
Idipsum autem et vos gaudete, et congratulamini mihi.
19 Mámť pak naději v Kristu Ježíši, že Timotea brzy pošli vám, abych i já pokojné mysli byl, zvěda, kterak vy se máte.
Spero autem in Domino Iesu, Timotheum me cito mittere ad vos: ut et ego bono animo sim, cognitis quae circa vos sunt.
20 Nebo žádného tak jednomyslného nemám, kterýž by tak vlastně o vaše věci pečoval.
Neminem enim habeo tam unanimem, qui sincera affectione pro vobis solicitus sit.
21 Všickni zajisté svých věcí hledají, a ne těch, kteréž jsou Krista Ježíše.
Omnes enim quae sua sunt quaerunt, non quae sunt Iesu Christi.
22 Ale jej zkušeného býti víte, podle toho, že jakož syn s otcem se mnou přisluhoval v evangelium.
Experimentum autem eius cognoscite, quia sicut patri filius, mecum servivit in Evangelio.
23 Tohoť hle, naději mám, že pošli, jakž jen porozumím, co se bude díti se mnou.
Hunc igitur spero me mittere ad vos, mox ut videro quae circa me sunt.
24 Mámť pak naději v Pánu, že i sám brzo k vám přijdu.
Confido autem in Domino quoniam et ipse veniam ad vos cito.
25 Ale zdálo se mi za potřebné Epafrodita, bratra a pomocníka a spolurytíře mého, vašeho pak apoštola i služebníka, v potřebě mé poslati k vám,
Necessarium autem existimavi Epaphroditum fratrem, et cooperatorem, et commilitonem meum, vestrum autem apostolum, et ministrum necessitatis meae, mittere ad vos:
26 Poněvadž takovou měl žádost vás všecky viděti, a velmi těžek nad tím byl, že jste o něm slyšeli, že by byl nemocen.
quoniam quidem omnes vos desiderabat: et moestus erat, propterea quod audieratis illum infirmatum.
27 A bylť jest jistě nemocen, i blízek smrti, ale Bůh se nad ním smiloval, a ne nad ním toliko, ale i nade mnou, abych zámutku na zámutek neměl.
Nam et infirmatus est usque ad mortem: sed Deus misertus est eius: non solum autem eius, verum etiam et mei, ne tristitiam super tristitiam haberem.
28 Protož tím spěšněji poslal jsem ho k vám, abyste, vidouce jej zase, zradovali se, a já abych byl bez zámutku.
Festinantius ergo misi illum, ut viso eo iterum gaudeatis, et ego sine tristitia sim.
29 Protož přijmětež jej v Pánu se vší radostí, a mějte takové v uctivosti.
Excipite itaque illum cum omni gaudio in Domino, et eiusmodi cum honore habetote.
30 Neboť jest pro dílo Kristovo až k smrti se přiblížil, opováživ se života svého, jedné aby doplnil to, v čemž jste vy měli nedostatek při posloužení mně.
quoniam propter opus Christi usque ad mortem accessit, tradens animam suam ut impleret id, quod ex vobis deerat erga meum obsequium.
