Filipským 2

1 Protož jest-li jaké potěšení v Kristu, jest-li které utěšení lásky, jest-li která společnost Ducha svatého, jsou-li která milosrdenství a slitování,

Znamená pro vás něco napomenutí ve jménu Kristovu? Má pro vás význam, že nás Duch Boží vzájemně spojuje?

2 Naplňte radost mou v tom, abyste jednostejného smyslu byli, jednostejnou lásku majíce, jednodušní jsouce, jednostejně smýšlejíce,

Záleží vám na mé upřímné lásce? Pak tedy buďte svorní, mějte se rádi, usilujte o jednotu a jednomyslnost.

3 Nic nečiňte skrze svár anebo marnou chválu, ale v pokoře jedni druhé za důstojnější sebe majíce.

Ničím jiným mi neuděláte větší radost. Nebuďte laskaví a jednomyslní jen z vypočítavosti, nechtějte sklízet vděčnost a uznání, ale přejte je jiným.

4 Nehledejte jeden každý svých věcí, ale každý také toho, což jest jiných.

Nemyslete jen na sebe a na vlastní blaho, spíš přemýšlejte, jak prospět jiným.

5 Budiž tedy tatáž mysl při vás, jakáž byla při Kristu Ježíši,

Osvojte si smýšlení Ježíše Krista:

6 Kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu,

Ač sám byl Bůh, nedomáhal se božských nároků,

7 Ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn.

odložil svou slávu a moc, stal se člověkem

8 A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný jsa učiněn až do smrti, a to do smrti kříže.

a dokonce přijal úděl otroka. Poslušně šel cestou ponížení až k potupné smrti: popravili ho na kříži jako zločince.

9 Protož i Bůh povýšil ho nade vše a dal jemu jméno, kteréž jest nad každé jméno,

Ale právě proto ho Bůh nade všechno povýšil a dal mu takovou slávu,

10 Aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo, těch, kteříž jsou na nebesích, a těch, jenž jsou na zemi, i těch, jenž jsou pod zemí,

aby se před jeho jménem každé stvoření v úctě sklonilo a uznalo, že je Pánem všeho.

11 A každý jazyk aby vyznával, že Ježíš Kristus jest Pánem v slávě Boha Otce.

12 A tak, moji milí, jakož jste vždycky poslušni byli, netoliko v přítomnosti mé, ale nyní mnohem více, když jsem vzdálen od vás, s bázní a s třesením spasení své konejte.

Moji drazí, dokud jsem byl u vás, vždycky jste dbali mých slov. Tím spíše teď, když mezi vámi být nemohu, úzkostlivě se snažte, abyste získali věčný život.

13 Bůh zajisté jest, kterýž působí v vás i chtění i skutečné činění, podle dobře libé vůle své.

Bůh, jenž ve vás působí, k tomu povzbudí vaši vůli a dá vám sílu proměnit ji v činy.

14 Všecko pak čiňte bez reptání a bez pochybování,

Všechno, co činíte, dělejte bez reptání a pochybností.

15 Abyste byli bez úhony, a upřímí synové Boží, bez obvinění uprostřed národu zlého a převráceného; mezi kterýmižto svěťte jakožto světla na světě,

Tím dokážete čistotu svého srdce a mezi zkaženými a převrácenými se osvědčíte jako ryzí Boží děti. Buďte svému okolí světlem. Až se Kristus zase objeví – jak budu šťasten, že jsem se nenamáhal zbytečně.

16 Slovo života zachovávajíce, k chloubě mé v den Kristův, aby bylo vidíno, že jsem ne nadarmo běžel, ani nadarmo pracoval.

17 A bychť pak i obětován byl pro obět a službu víře vaší, raduji se a spolu raduji se se všemi vámi.

I kdybych měl své poslání zpečetit vlastní krví,

18 A též i vy radujte se a spolu radujte se se mnou.

raduji se z toho a také vy se můžete radovat se mnou.

19 Mámť pak naději v Kristu Ježíši, že Timotea brzy pošli vám, abych i já pokojné mysli byl, zvěda, kterak vy se máte.

Věřím, že mi Pán brzo umožní poslat k vám Timotea, abych se potěšil zprávami o vás.

20 Nebo žádného tak jednomyslného nemám, kterýž by tak vlastně o vaše věci pečoval.

Jinak tu nemám nikoho, kdo by měl o vás tak upřímný zájem.

21 Všickni zajisté svých věcí hledají, a ne těch, kteréž jsou Krista Ježíše.

Všichni myslí spíš na svůj vlastní prospěch než na zájmy Kristovy.

22 Ale jej zkušeného býti víte, podle toho, že jakož syn s otcem se mnou přisluhoval v evangelium.

Ale Timotea jste už poznali, když mi ve službě Boží věci pomáhal jako vlastní syn.

23 Tohoť hle, naději mám, že pošli, jakž jen porozumím, co se bude díti se mnou.

Jakmile bude o mně rozhodnuto, pošlu ho hned k vám.

24 Mámť pak naději v Pánu, že i sám brzo k vám přijdu.

Mám ale ke Kristu důvěru, že brzo přijdu i já sám.

25 Ale zdálo se mi za potřebné Epafrodita, bratra a pomocníka a spolurytíře mého, vašeho pak apoštola i služebníka, v potřebě mé poslati k vám,

Rozhodl jsem se však poslat k vám zpátky Epafrodita. Jeho služby byly pro mne velmi cenné. V práci i boji mi stál po boku jako bratr.

26 Poněvadž takovou měl žádost vás všecky viděti, a velmi těžek nad tím byl, že jste o něm slyšeli, že by byl nemocen.

Ale teď se mu přece jen silně zastesklo po domově, zvlášť když uslyšel, že jste se dověděli o jeho nemoci.

27 A bylť jest jistě nemocen, i blízek smrti, ale Bůh se nad ním smiloval, a ne nad ním toliko, ale i nade mnou, abych zámutku na zámutek neměl.

Měl už opravdu namále, ale Bůh se nad ním slitoval. Také mne tím ušetřil další velké rány.

28 Protož tím spěšněji poslal jsem ho k vám, abyste, vidouce jej zase, zradovali se, a já abych byl bez zámutku.

Vypravil jsem ho nazpět co nejrychleji, aby vás osobně uklidnil a zbavil mne tím velké starosti.

29 Protož přijmětež jej v Pánu se vší radostí, a mějte takové v uctivosti.

Buďte k němu milí jako k bratrovi. Takových lidí si važte.

30 Neboť jest pro dílo Kristovo až k smrti se přiblížil, opováživ se života svého, jedné aby doplnil to, v čemž jste vy měli nedostatek při posloužení mně.

Vždyť pro Kristovo dílo dal v sázku vlastní život a ve snaze nahradit mi vás všechny by byl se málem uštval k smrti.