Nehemiáš 9

1 Potom dvadcátého čtvrtého dne téhož měsíce shromáždili se synové Izraelští, a postíce se v žíních, posypali se prstí,

Now in the twenty-fourth day of this month the sons of Israel were assembled with fasting, and with sackcloth, and earth upon them.

2 (Oddělilo se pak bylo símě Izraelské ode všech cizozemců), a stojíce, vyznávali hříchy své i nepravosti otců svých.

And the seed of Israel separated themselves from all foreigners, and stood and confessed their sins, and the iniquities of their fathers.

3 I stáli na místech svých, a čtli v knize zákona Hospodina Boha svého čtyřikrát za den, a čtyřikrát vyznávali a klaněli se Hospodinu Bohu svému.

And they stood up in their place, and read in the book of the law of Jehovah their God a fourth part of the day, and another fourth part they confessed, and worshiped Jehovah their God.

4 Za tím vystoupivše na výstupek Levítský Jesua a Báni, Kadmiel, Sebaniáš, Bunni, Serebiáš, Báni a Chenani, volali hlasem velikým k Hospodinu Bohu svému.

Then Jeshua, and Bani, Kadmiel, Shebaniah, Bunni, Sherebiah, Bani, and Chenani, stood up upon the stairs of the Levites, and cried with a loud voice to Jehovah their God.

5 A řekli Levítové ti, Jesua, Kadmiel, Báni, Chasabniáš, Serebiáš, Hodiáš, Sebaniáš a Petachiáš: Vstaňte, dobrořečte Hospodinu Bohu svému, od věků až na věky, a ať dobrořečí slavnému jménu jeho, a vyššímu nad každé dobrořečení i chválu.

Then the Levites, Jeshua, and Kadmiel, Bani, Hashabneiah, Sherebiah, Hodiah, Shebaniah, and Pethahiah, said, Stand up and bless Jehovah your God from everlasting to everlasting. And blessed be thy glorious name, which is exalted above all blessing and praise.

6 Ty jsi, Hospodine, sám ten jediný, ty jsi učinil nebesa, nebesa nebes i všecko vojsko jejich, zemi i všecko, což jest na ní, moře i všecko, což jest v nich, obživuješ také všecko, ano i vojska nebeská před tebou se sklánějí.

Thou are Jehovah, even thou alone, thou have made heaven, the heaven of heavens, with all their host, the earth and all things that are on it, the seas and all that is in them, and thou preserve them all. And the host of heaven worships thee.

7 Ty jsi, Hospodine, Bůh ten, kterýž jsi vyvolil Abrama, a vyvedl jej z Ur Kaldejských, a dal jsi jemu jméno Abraham.

Thou are Jehovah, the God who chose Abram, and brought him forth out of Ur of the Chaldees, and gave him the name of Abraham,

8 A nalezl jsi srdce jeho věrné před sebou, a učinil jsi s ním smlouvu, že dáš zemi Kananejského, Hetejského, Amorejského, Ferezejského, Jebuzejského a Gergezejského, že dáš ji semeni jeho, a naplnils slova svá, nebo spravedlivý jsi ty.

and found his heart faithful before thee, and made a covenant with him to give the land of the Canaanite, the Hittite, the Amorite, and the Perizzite, and the Jebusite, and the Girgashite, to give it to his seed, and have performed thy words, for thou are righteous.

9 Popatřil jsi zajisté na trápení otců našich v Egyptě, a křik jejich vyslyšel jsi při moři Rudém.

And thou saw the affliction of our fathers in Egypt, and heard their cry by the Red Sea,

10 A ukazovals znamení a zázraky na Faraonovi i na všech služebnících jeho, i na všem lidu země jeho; nebo věděl jsi, že jsou pýchu provodili nad nimi. Èímž jsi dobyl sobě jména, jakž se to podnes vidí.

and showed signs and wonders upon Pharaoh, and on all his servants, and on all the people of his land, for thou knew that they dealt proudly against them, and got thee a name, as it is this day.

11 Nadto i moře jsi před nimi rozdělil, tak že přešli prostředkem moře po suše, a ty, jenž je stihali, uvrhl jsi do hlubin, jako kámen do vody veliké.

And thou divided the sea before them, so that they went through the midst of the sea on the dry land. And thou cast their pursuers into the depths as a stone into the mighty waters.

12 A sloupem oblakovým vodils je ve dne, a sloupem ohnivým v noci, osvěcuje jim cestu, kudy by jíti měli.

Moreover in a pillar of cloud thou led them by day, and in a pillar of fire by night, to give them light in the way in which they should go.

13 Potom jsi sstoupil na horu Sinai, a mluvil jsi s nimi s nebe, a vydal jsi jim soudy přímé a zákony pravé, ustanovení a přikázaní dobrá.

Thou also came down upon mount Sinai, and spoke with them from heaven, and gave them right ordinances and true laws, good statutes and commandments,

14 Též i sobotu svou svatou známu jsi jim učinil, a přikázaní, ustanovení i zákon vydals jim skrze Mojžíše, služebníka svého.

and made known to them thy holy sabbath, and commanded them commandments, and statutes, and a law, by Moses thy servant.

15 Také i chléb s nebe dal jsi jim v hladu jejich, a vodu z skály vyvedl jsi jim v žízni jejich, a rozkázal jsi jim, aby šli a dědičně vládli zemí, kterouž jsi zdvihna ruku svou, přisáhl dáti jim.

And thou gave them bread from heaven for their hunger, and brought forth water for them out of the rock for their thirst, and commanded them that they should go in to possess the land which thou had sworn to give them.

16 Oni pak a otcové naši pyšně sobě počínali, a zatvrdivše šíji svou, neposlouchali přikázaní tvých.

But they and our fathers dealt proudly and stiffened their neck, and did not hearken to thy commandments,

17 Nýbrž hned nechtěli slyšeti, aniž se rozpomenuli na divné činy tvé, kteréž jsi působil při nich, a zatvrdivše šíji svou, ustavovali sobě vůdce, chtíce se navrátiti k porobení svému z zarputilosti své. Ty však, Bože, snadný k odpuštění, milostivý a lítostivý, dlouho shovívající a hojný v milosrdenství, neopustils jich.

and refused to obey, neither were mindful of thy wonders that thou did among them, but stiffened their neck. And in their rebellion they appointed a captain to return to their bondage. But thou are a God ready to pardon, gracious and merciful, slow to anger, and abundant in loving kindness, and did not forsake them.

18 Ano i tehdáž, když sobě udělali tele slité a řekli: Tito jsou bohové tvoji, kteříž tě vyvedli z Egypta, a dopustili se velikého rouhání.

Yea, when they had made a molten calf for them, and said, This is thy God that brought thee up out of Egypt, and had wrought great provocations,

19 Ty však pro svá mnohá slitování neopustil jsi jich na poušti. Sloup oblakový neodcházel od nich ve dne, veda je po cestě, ani sloup ohnivý v noci, osvěcuje je a cestu, po níž jíti měli.

yet thou in thy manifold mercies did not forsake them in the wilderness. The pillar of cloud did not depart from over them by day to lead them in the way, neither the pillar of fire by night to show them light, and the way in which they should go.

20 Nadto Ducha svého dobrého dal jsi k vyučování jich, manny své také neodjals od úst jejich, a vodu dal jsi jim v žízni jejich.

Thou also gave thy good Spirit to instruct them, and did not withhold thy manna from their mouth, and gave them water for their thirst.

21 A tak za čtyřidceti let krmil jsi je na poušti. V ničemž nedostatku neměli, oděv jejich nezvetšel, a nohy jejich se neodhnetly.

Yea, forty years thou sustained them in the wilderness, and they lacked nothing; their clothes did not grow old, and their feet did not swell.

22 Potom dal jsi jim království a národy, kteréž jsi rozehnal do koutů, tak že dědičně obdrželi zemi Seonovu, a zemi krále Ezebon, i zemi Oga krále Bázan.

Moreover thou gave them kingdoms and peoples, which thou allotted after their portions. So they possessed the land of Sihon, even the land of the king of Heshbon, and the land of Og king of Bashan.

23 Syny pak jejich rozmnožil jsi jako hvězdy nebeské, a uvedl jsi je do země, o kteréž jsi byl řekl otcům jejich, že do ní vejdou, aby jí vládli.

Their sons thou also multiplied as the stars of heaven, and brought them into the land concerning which thou said to their fathers that they should go in to possess it.

24 Nebo všedše synové, dědičně obdrželi zemi tu, když jsi snížil před nimi obyvatele té země Kananejské, a dals je v ruku jejich, i krále jejich, i národy té země, aby s nimi nakládali podlé vůle své.

So the sons went in and possessed the land. And thou subdued the inhabitants of the land before them, the Canaanites, and gave them into their hands, with their kings, and the peoples of the land, that they might do with them as they would.

25 A tak vzali města hrazená i pole úrodná, a dědičně ujali domy plné všeho dobrého, studnice vykopané, vinice a olivoví, i stromoví ovoce nesoucí velmi mnohé. I jedli, a nasyceni jsouce, vytyli, a v dobrodiní tvém hojném rozkoší oplývali.

And they took fortified cities, and a fat land, and possessed houses full of all good things, cisterns hewn out, vineyards, and oliveyards, and fruit trees in abundance. So they ate, and were filled, and became fat, and delighted themselves in thy great goodness.

26 Když pak popouzejíce tě, zprotivili se tobě, zavrhše zákon tvůj za hřbet svůj, a proroky tvé zmordovali, kteříž jim osvědčovali, aby je obrátili k tobě, a dopouštěli se velikého rouhání,

Nevertheless they were disobedient, and rebelled against thee, and cast thy law behind their back, and killed thy prophets who testified against them to turn them again to thee, and they wrought great provocations.

27 Dával jsi je v ruku nepřátel jejich, kteříž je ssužovali. A když v čas ssoužení svého volali k tobě, tys je s nebe vyslýchal, a podlé mnohých slitování svých dával jsi jim vysvoboditele, kteříž je vysvobozovali z ruky nepřátel jejich.

Therefore thou delivered them into the hand of their adversaries, who distressed them. And in the time of their trouble, when they cried to thee, thou heard from heaven, and according to thy manifold mercies thou gave them saviors who saved them out of the hand of their adversaries.

28 Mezitím, jakž jen oddechnutí měli, zase znovu činili zlé před tebou, a protož pouštěl jsi je v ruku nepřátel jejich, aby panovali nad nimi. Když se pak opět obrátili, a křičeli k tobě, tys je s nebe vyslýchal a vysvobozoval podlé slitování svých po mnohé časy.

But after they had rest, they again did evil before thee. Therefore thou left them in the hand of their enemies, so that they had the dominion over them. Yet when they returned, and cried to thee, thou heard from heaven, and many times thou delivered them according to thy mercies,

29 A napomínals jich, abys je obrátil k zákonu svému, ale oni pyšně sobě počínali, a neposlouchali přikázaní tvých, a proti soudům tvým hřešili, v nichžto, činil-li by je člověk, byl by živ. Nýbrž plece svého uchylujíce, šíji svou zatvrzovali, a neposlouchali.

and testified against them, that thou might bring them again to thy law. Yet they dealt proudly, and did not hearken to thy commandments, but sinned against thine ordinances (which if a man does, he shall live in them), and withdrew the shoulder, and stiffened their neck, and would not hear.

30 A však shovíval jsi jim po mnohá léta, osvědčuje jim duchem svým skrze proroky své, a když neposlouchali, dal jsi je v ruku národům zemí.

Yet many years thou bore with them, and testified against them by thy Spirit through thy prophets. Yet they would not give ear. Therefore thou gave them into the hand of the peoples of the lands.

31 Ale pro slitování svá mnohá nedals jim do konce zahynouti, aniž jsi jich opustil, proto že jsi Bůh milostivý a lítostivý.

Nevertheless in thy manifold mercies thou did not make a full end of them, nor forsake them, for thou are a gracious and merciful God.

32 Nyní tedy, ó Bože náš, silný, veliký, mocný a hrozný, kterýž ostříháš smlouvy a milosrdenství, nechť to není u tebe za málo, že ty všecky těžkosti na nás přišly, na krále naše, knížata naše, kněží naše, proroky naše i na otce naše, a na všecken lid tvůj, hned ode dnů králů Assyrských, až do tohoto dne,

Now therefore, our God, the great, the mighty, and the awesome God, who keeps covenant and loving kindness, let not all the travail seem little before thee, that has come upon us, on our kings, on our rulers, and on our priests, and on our prophets, and on our fathers, and on all thy people, since the time of the kings of Assyria to this day.

33 Ačkoli ty jsi spravedlivý ve všech těch věcech, kteréž přišly na nás. Nebo jsi spravedlivě to učinil, ale my jsme bezbožně činili.

However thou are just in all that has come upon us, for thou have dealt truly, but we have done wickedly,

34 I králové naši, knížata naše, kněží naši i otcové naši neplnili zákona tvého, aniž šetřili přikázaní tvých a svědectví tvých, jimiž se jim osvědčoval.

neither have our kings, our rulers, our priests, nor our fathers, kept thy law, nor hearkened to thy commandments and thy testimonies with which thou testified against them.

35 Nebo oni v království svém a v dobrodiní tvém hojném, kteréž jsi jim ukazoval, a v zemi široké a úrodné, kterouž jsi jim dal, nesloužili tobě, aniž se odvrátili od činů svých zlých.

For they have not served thee in their kingdom, and in thy great goodness that thou gave them, and in the large and fat land which thou gave before them, neither did they turn from their wicked works.

36 Aj, my jsme dnes manové, a to v zemi, kterouž jsi dal otcům našim, aby jedli ovoce její a dobré věci její, aj, jsme v ní manové.

Behold, we are servants this day, and as for the land that thou gave to our fathers to eat the fruit of it and the good of it, behold, we are servants in it.

37 Jižť úrody své vydává v hojnosti králům, kteréž jsi postavil nad námi pro hříchy naše, a oniť i nad těly našimi se potřásají, i nad hovady našimi podlé vůle své, tak že jsme u veliké úzkosti.

And it yields much increase to the kings whom thou have set over us because of our sins. Also they have power over our bodies, and over our cattle, at their pleasure, and we are in great distress.

38 Se vším však tím činíme smlouvu nepohnutelnou, i zapisujeme, kteréž potvrzují knížata naše, Levítové naši, i kněží naši.

And yet for all this we make a sure covenant, and write it, and our rulers, our Levites, and our priests, seal to it.