Nehemiáš 4
1 I stalo se, když uslyšel Sanballat, že stavíme zed, rozpálil se hněvem, a rozzlobiv se velmi, posmíval se Židům.
Xundaⱪ boldiki, Sanballat bizning sepilni yengiwaxtin ongxawatⱪanliⱪimizni anglap ƣǝzǝplinip, ⱪǝⱨri bilǝn Yǝⱨudalarni mǝshirǝ ⱪildi.
2 Nebo mluvil před bratřími svými a před vojskem Samařským, řka: Co ti bídní Židé berou před sebe? Tak-liž mají býti zanecháni? Což budou obětovati? Za jeden-liž den to dodělati mají? Také-liž i kamení z hromad rumu křísiti budou, kteréž spáleno jest?
U ɵz ⱪerindaxliri wǝ Samariyǝ ⱪoxuni aldida: — Bu zǝip Yǝⱨudalar nemǝ ⱪiliwatidu? Ular ɵzlirini xundaⱪ mustǝⱨkǝmlimǝkqimu? Ular ⱪurbanliⱪlarni sunmaⱪqimu? Ular bir kün iqidǝ püttürüxmǝkqimu? Topa dɵwiliri iqidin kɵyüp kǝtkǝn taxlarni kolap qiⱪirip ularƣa jan kirgüzǝmdikǝn? — dedi.
3 Tobiáš pak Ammonitský podlé něho řekl: Nechať stavějí, však liška přiběhna, prorazí zed jejich kamennou.
Uning yenida turuwatⱪan Ammoniy Tobiya: — Ular ⱨǝrⱪanqǝ yasisimu, bir tülkǝ sepilning üstigǝ yamixip qiⱪsa, ularning tax temini ɵrüwetidu! — dedi.
4 Slyš, ó Bože náš, že jsme v pohrdání, a obrať pohanění jejich na hlavu jejich, a dej je v loupež v zemi, do níž by zajati byli.
— I Hudayimiz, ⱪulaⱪ selip angliƣaysǝn, kǝmsitilmǝktimiz, ularning ⱪilƣan ⱨaⱪarǝtlirini ɵz bexiƣa yandurƣaysun; ularni tutⱪun ⱪilip elip berilƣan yaⱪa yurtta hǝⱪning oljisiƣa aylandurƣaysun!
5 A nepřikrývej nepravosti jejich, a hřích jejich od tváři tvé ať není shlazen, proto že jsou tě popouzeli v stavitelích.
Ularning ⱪǝbiⱨlikini yapmiƣaysǝn, gunaⱨliri aldingdinmu ɵqürüwetilmisun; qünki ular sepilni ongxawatⱪanlarning kɵngligǝ azar bǝrdi!
6 A tak stavěli jsme tu zed, a spojili všecku až do polu, a měl lid srdce k tomu dílu.
Xundaⱪtimu sepilni yengiwaxtin ongxawǝrduⱪ; uni ulap, egizlikini yerimiƣa yǝtküzduⱪ; qünki kɵpqilik kɵngül ⱪoyup ixlidi.
7 Což když uslyšel Sanballat, a Tobiáš a Arabští, Ammonitští i Azotští, že by na dýl přibývalo zdi Jeruzalémské, a že se již byly počaly mezery zavírati, rozpálili se hněvem velice.
Xundaⱪ boldiki, Sanballat, Tobiya, Ərǝblǝr, Ammoniylar, Axdodluⱪlar Yerusalem sepillirini yengiwaxtin ongxax ⱪuruluxining yǝnila elip beriliwatⱪanliⱪini, sepil bɵsüklirining etiwetilgǝnlikini anglap ⱪattiⱪ ƣǝzǝpkǝ kelixti-dǝ,
8 Protož spuntovali se všickni společně, aby táhli k boji proti Jeruzalému a aby jemu překážku učinili.
birliktǝ Yerusalemƣa ⱨujum ⱪilip uningda ⱪalaymiⱪanqiliⱪ tuƣduruxni ⱪǝstlǝxti.
9 (My pak modlili jsem se Bohu svému, a postavili jsme stráž proti nim ve dne i v noci, bojíce se jich.
Xunga biz Hudayimizƣa iltija ⱪilduⱪ ⱨǝm ularning sǝwǝbidin keqǝ-kündüz kɵzǝtqi ⱪoyup, ɵzlirimiz ulardin mudapiǝlǝnduⱪ.
10 Nebo řekli Judští: Zemdlelať jest síla nosičů, a rumu ještě mnoho jest, neodolaliť bychom jim, stavějíce zed.)
Bu qaƣda Yǝⱨudiyǝdikilǝr: — Ixqi-ⱨammallar ⱨalidin kǝtti, xuningdǝk qalma-kesǝk ǝhlǝtlǝr yǝnila naⱨayiti kɵp, biz sepilni ongxaxⱪa ⱨǝtta sepilƣimu yeⱪinlixalmiduⱪ! — deyixti.
11 Anobrž i řekli nepřátelé naši: Nezvědíť, ani spatří, až vpadneme mezi ně, a pomordujeme je, aneb zastavíme to dílo.
Xuning bilǝn bir waⱪitta düxmǝnlirimiz: — Ular sǝzmǝstǝ, ular kɵrmǝstǝ, ularning arisiƣa kiriwelip ularni ɵltürüp, ⱪuruluxni tohtitiwetimiz! — deyixti.
12 Když pak přišli Židé, kteříž s nimi bydlili, a pravili nám na desetkrát: Mějte pozor na všecka místa, kudyž se chodí k nám:
Wǝ xundaⱪ boldiki, ularning ǝtrapida turuwatⱪan Yǝⱨudalarmu yenimizƣa on ⱪetim kelip: — Ⱪaysi tǝrǝpkǝ ⱪarisanglar, ular xu tǝrǝptin kelip silǝrgǝ ⱨujum ⱪilmaⱪqi! — dǝp hǝwǝr yǝtküzüxti.
13 Tedy postavil jsem na dolních místech za zdí, i na místech příkrých, a osadil jsem lidem po čeledech s meči, s kopími a lučišti jejich.
Xunga mǝn hǝlⱪni jǝmǝt-jǝmǝt boyiqǝ, ⱪoliƣa ⱪiliq, nǝyzǝ wǝ oⱪyalirini elip, sepili pǝs bolƣan yaki ⱨujumƣa oquⱪ turƣan yǝrlǝrdǝ sepilning arⱪisida ⱪarawulluⱪta turuxⱪa ⱪoydum.
14 A když jsem to spatřil, vstana, řekl jsem k přednějším a knížatům i k jinému lidu: Nebojte se jich, ale na Pána velikého a hrozného pamatujte, a bojujte za bratří své, za syny své a dcery své, za manželky své a domy své.
Kɵzdin kǝqürüp qiⱪⱪandin keyin ornumdin ⱪopup mɵtiwǝrlǝr bilǝn ǝmǝldarlar wǝ baxⱪa hǝlⱪⱪǝ: — Ulardin ⱪorⱪmanglar; uluƣ wǝ dǝⱨxǝtlik Rǝbni esinglarda tutunglar, ɵz ⱪerindaxliringlar, oƣul-ⱪizliringlar, ayalliringlar wǝ ɵy-makaninglar üqün jǝng ⱪilinglar, dedim.
15 I stalo se, když uslyšeli nepřátelé naši, že jest nám to oznámeno, tožť Bůh rozptýlil radu jejich, a my navrátili jsme se všickni ke zdem, každý k dílu svému.
Xundaⱪ boldiki, ɵzlirining suyiⱪǝstini bilip ⱪalƣanliⱪimiz düxmǝnlǝrning ⱪuliⱪiƣa yetip barƣaq, xuningdǝk Huda ularning suyiⱪǝstini bitqit ⱪilƣaq, biz ⱨǝmmimiz sepilƣa ⱪaytip, ⱨǝrbirimiz ǝsli ix ornimizda ixni dawamlaxturiwǝrduⱪ.
16 Ale však od toho dne polovice služebníků mých dělali, a polovice jich držela kopí, pavézy a lučiště, a pancíře, a knížata stála za vší čeledí Judskou.
Ənǝ xu qaƣdin baxlap hizmǝtkarlirimning yerimi ix bilǝn boldi, yerimi ⱪoliƣa nǝyzǝ, ⱪalⱪan, oⱪya tutⱪan, dobulƣa-sawut kiygǝn ⱨalda yürüxti. Sǝrdar-ǝmǝldarlar sepilni ongxawatⱪan barliⱪ Yǝⱨuda jǝmǝtidikilǝrning arⱪisida turdi. Ⱨǝm yüklǝrni toxuwatⱪanlar ⱨǝm ularƣa yük artiwatⱪanlarmu bir ⱪolida ixlǝp, bir ⱪolida yaraƣlirini qing tutuxⱪanidi.
17 Ti také, kteříž dělali na zdi, i nosiči břemen, i nakladači, každý jednou rukou dělal, a v druhé držel braň.
18 Z těch pak, kteříž stavěli, měl jeden každý meč svůj připásaný na bedrách svých, a tak stavěli, a trubač stál podlé mne.
Tamqilarning ⱨǝrbiri bǝllirigǝ ⱪiliq-hǝnjǝrlirini asⱪan ⱨalda [sepilni] yasawatatti; kanayqi bolsa yenimda turatti.
19 Nebo jsem řekl k přednějším a knížatům i k jinému lidu: Dílo veliké a široké jest, a my porůznu jsme na zdi, podál jeden od druhého.
Mǝn mɵtiwǝrlǝr, ǝmǝldarlar wǝ baxⱪa hǝlⱪⱪǝ: — Bu ⱪurulux naⱨayiti qong, dairisi kǝng; biz ⱨǝmmimiz sepilda bɵlǝk-bɵlǝklǝr boyiqǝ tarⱪilip ixlǝp, bir-birimizdin yiraⱪ turuwatimiz.
20 Na kterém byste koli místě uslyšeli hlas trouby, tu se shromažďte k nám. Bůh náš bude bojovati za nás.
Xunga mǝyli ⱪǝyǝrdǝ bolunglar, kanay awazini anglisanglarla, biz bar xu yǝrgǝ kelip yiƣilinglar; Hudayimiz biz üqün jǝng ⱪilidu, — dedim.
21 A tak my dělali jsme dílo, a polovice jich držela kopí od svitání až do soumraku.
Biz ǝnǝ xu tǝriⱪidǝ ixliduⱪ; hǝlⱪning yerimi tang atⱪandin tartip yultuz qiⱪⱪuqǝ nǝyzilirini qing tutup turuxti.
22 Tehdáž také řekl jsem lidu: Každý s služebníkem svým nocuj u prostřed Jeruzaléma, ať je máme k stráži v noci, a ve dne k dílu.
U qaƣda mǝn yǝnǝ hǝlⱪⱪǝ: — Ⱨǝmmǝylǝn ɵz hizmǝtkari bilǝn keqini Yerusalemƣa kirip ɵtküzsun, xundaⱪ bolsa ular keqisi bizning muⱨapizǝtqilikimizni ⱪilidu, kündüzi ixlǝydu, dedim.
23 Pročež i já, i bratří moji, i služebníci moji, i strážní, kteříž chodí za mnou, nebudeme svláčeti oděvu svého. Žádný ho nesloží, leč u vody.
Xundaⱪ ⱪilip ya mǝn, nǝ ⱪerindaxlirim, ya hizmǝtkarlirim yaki manga ǝgǝxkǝn muⱨapizǝtqilǝrning ⱨeqⱪaysisi kiyimlirini selixmidi; ⱨǝrbiri ⱨǝtta suƣa barƣandimu ɵzining yaraƣlirini eliwalatti.
