< Matouš 22 >

1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
І, озвавшись Ісус, знов промовив до них приповістями, глаголючи:
2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
Уподобилось царство небесне чоловіку цареві, що нарядив весїллє синові своєму;
3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
і післав слуги свої кликати запрошених на весїллє; і не схотїли прийти.
4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
Знов післав инші слуги, говорячи: Скажіть запрошеним: Ось я обід мій наготовив; воли мої й годоване побито, і все налагоджене; ідіть на весїллє.
5 Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
Вони ж, занехавши, пійшли собі, один на хутір, другий до свого торгу;
6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
а останнї, взявши слуг його, знущались із них, та й повбивали.
7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
Цар же, почувши, прогнівив ся, й піславши військо своє, вигубив тих розбишак, і запалив город їх.
8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
Рече тодї до слуг своїх: Весїллє налагоджене, запрошені ж не були достойні.
9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
Ійдїть же на росхідні шляхи, й кого знайдете, запрошуйте на весїллє.
10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
І вийшовши слуги ті на шляхи, зібрали всїх, кого знайшли, й лихих і добрих; і було весїллє повне гостей.
11 Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
Цар же, ввійшовши подивитись на гостї, побачив там чоловіка, не одягненого у весїлню одежу;
12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
і рече до него: Друже, як се увійшов єси сюди, не мавши весїлньої одежі? Він же мовчав,
13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
Рече тодї цар до слуг: Звязавши йому ноги й руки, візьміть його й викиньте в темряву надвірню; там буде плач і скреготаннє зубів.
14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
Багато бо званих, мало ж вибраних.
15 Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
Тодї пійшли Фарисеї, і радили раду, як би піймати Його на слові.
16 I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
І висилають до Него учеників своїх з Іродиянами, говорячи: Учителю, знаємо, що ти правдивий вси, й на путь Божий правдою наставляєш, і нї про кого не дбаєш; бо не дивиш ся на лице людей.
17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
Скажи ж тепер нам: Як тобі здаєть ся? годить ся давати данину кесареві, чи нї?
18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
Постеріг же Ісус лукавство їх, і рече: Що ви мене спокутуєте, лицеміри?
19 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
Покажіть менї гріш податковий. Вони ж принесли йому денария.
20 I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
І рече до них: Чиє обличче се й надпись?
21 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
Кажуть йому: Кесареве. Тодї рече до них: Віддайте ж кесареве кесареві, а Боже Богові.
22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
І, вислухавши, здивувались, і, лишивши Його, пійшли.
23 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
Того ж дня приступили до Него Садукеї, що кажуть: нема воскресення, і питали Його,
24 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
говорячи: Учителю, Мойсей сказав: Коли хто вмре, не мавши дїтей, то нехай брат його оженить ся з жінкою його, й воскресить насїннє братові своєму.
25 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
Було ж у нас сім братів; і первий, оженившись, умер, і, не мавши васїння, покинув жінку свою братові своєму;
26 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
так само й другий брат, і третїй аж до семого.
27 Nejposléze pak po všech umřela i žena.
Опісля ж усїх умерла й жінка.
28 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
Оце ж у воскресенню кому з сїмох буде вона жінкою? всї бо мали її.
29 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
Озвав ся ж Ісус і рече до них: Помиляєтесь ви, не знаючи писання анї сили Божої.
30 Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
Бо в воскресенню не женять ся нї віддають ся, а будуть як ангели Божі на небі.
31 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
Про воскресеннє ж мертвих хиба не читали, що сказано вам од Бога, глаголючого:
32 Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
Я Бог Авраамів, і Бог Ісааків, і Бог Яковів? Не єсть Бог Богом мертвих, а живих.
33 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
І, слухаючи народ, дивував ся наукою Його.
34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
Фарисеї ж, почувши, що Вів примусив Садукеїв мовчати, зібрались ради того.
35 I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
І спитав один з них, учитель закону, спокушуючи Його й кажучи:
36 Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
Учителю, котора заповідь велика в законі?
37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
Ісус же рече йому: Люби Господа Бога твого всїм серцем твоїм, і всею душею твоєю, і всею думкою твоєю.
38 To jest přední a veliké přikázání.
Се перва й велика заповідь.
39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Друга ж подібна їй: Люби ближнього твого, як себе самого.
40 Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
На сих двох заповідях увесь закон і пророки стоять.
41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
Як же зібрались Фарисеї, питав їх Ісус,
42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
глаголючи: Що ви думаєте про Христа? чий Він син? Кажуть Йому: Давидів.
43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
Рече Він до них: Як же се Давид зве Його в дусї Господом, говорячи:
44 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
Рече Господь Господеві моєму: Сиди по правицї в мене, доки положу ворогів Твоїх підніжком ніг твоїх?
45 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
Коли ж Давид зве Його Господом, то як же Він син йому?
46 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
І нїхто не з'умів йому відказати нї слова, й нїхто з того часу не важив ся питати Його ніколи.

< Matouš 22 >