Matouš 22
1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
Então Jesus, tomando a palavra, tornou a fallar-lhes em parabolas, dizendo:
2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
O reino dos céus é similhante a um certo rei que celebrou as bodas de seu filho;
3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
E enviou os seus servos a chamar os convidados para as bodas; e não quizeram vir.
4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
Depois enviou outros servos, dizendo: Dizei aos convidados: Eisque tenho o meu jantar preparado, os meus bois e cevados já mortos, e tudo já prompto: vinde ás bodas.
5 Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
Porém elles, não fazendo caso, foram, um para o seu campo, outro para o seu trafico:
6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
E os outros, apoderando-se dos servos, os ultrajaram e mataram.
7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
E o rei, tendo noticia d'isto, encolerisou-se: e, enviando os seus exercitos, destruiu aquelles homicidas, e incendiou a sua cidade.
8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
Então diz aos servos: As bodas, na verdade, estão preparadas, mas os convidados não eram dignos.
9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
Ide pois ás saidas dos caminhos, e convidae para as bodas a todos os que encontrardes.
10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
E os servos, saindo pelos caminhos, ajuntaram todos quantos encontraram, tanto maus como bons; e as bodas encheram-se de convidados.
11 Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
E o rei, entrando para vêr os convidados, viu ali um homem que não estava trajado com vestido de bodas,
12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
E disse-lhe: Amigo, como entraste aqui, não tendo vestido de bodas? E elle emmudeceu.
13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
Disse então o rei aos servos: Amarrae-o de pés e mãos, levae-o, e lançae-o nas trevas exteriores: ali haverá pranto e ranger de dentes.
14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
Porque muitos são chamados, mas poucos escolhidos.
15 Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
Então, retirando-se os phariseos, consultaram entre si como o surprehenderiam n'alguma palavra;
16 I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
E enviaram-lhe os seus discipulos, com os herodianos, dizendo: Mestre, bem sabemos que és verdadeiro, e ensinas o caminho de Deus, segundo a verdade, e de ninguem se te dá, porque não olhas á apparencia dos homens;
17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
Dize-nos, pois, que te parece? É licito pagar o tributo a Cesar, ou não?
18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
Jesus, porém, conhecendo a sua malicia, disse: Porque me experimentaes, hypocritas?
19 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
Mostrae-me a moeda do tributo. E elles lhe apresentaram um dinheiro.
20 I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
E elle diz-lhes: De quem é esta effigie e esta inscripção?
21 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
Dizem-lhe elles: De Cesar. Então elle lhes diz: Dae pois a Cesar o que é de Cesar, e a Deus o que é de Deus.
22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
E elles, ouvindo isto, maravilharam-se, e, deixando-o, se retiraram.
23 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
No mesmo dia chegaram junto d'elle os sadduceos, que dizem não haver resurreição, e o interrogaram,
24 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
Dizendo: Mestre, Moysés disse: Se morrer alguem, não tendo filhos, casará o seu irmão com a mulher d'elle, e suscitará descendencia a seu irmão:
25 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
Ora houve entre nós sete irmãos; e o primeiro, tendo casado, morreu, e, não tendo descendencia, deixou sua mulher a seu irmão.
26 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
Da mesma sorte o segundo, e o terceiro, até ao setimo;
27 Nejposléze pak po všech umřela i žena.
Por fim, depois de todos, morreu tambem a mulher.
28 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
Portanto, na resurreição, de qual dos sete será a mulher, visto que todos a possuiram?
29 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
Jesus, porém, respondendo, disse-lhes: Erraes, não conhecendo as Escripturas, nem o poder de Deus;
30 Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
Porque na resurreição nem casam nem se dão em casamento; mas serão como os anjos de Deus no céu
31 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
E, ácerca da resurreição dos mortos, não tendes lido o que Deus vos declarou, dizendo:
32 Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
Eu sou o Deus d'Abrahão, o Deus d'Isaac, e o Deus de Jacob? Deus não é Deus dos mortos, mas dos vivos.
33 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
E, as turbas, ouvindo isto, ficaram maravilhadas da sua doutrina.
34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
E os phariseos, ouvindo que fizera emmudecer os sadduceos, reuniram-se no mesmo logar;
35 I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
E um d'elles, doutor da lei, interrogou-o para o experimentar, dizendo:
36 Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
Mestre, qual é o grande mandamento na lei?
37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
E Jesus disse-lhe: Amarás o Senhor teu Deus de todo o teu coração, e de toda a tua alma, e de todo o teu pensamento.
38 To jest přední a veliké přikázání.
Este é o primeiro e grande mandamento.
39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
E o segundo, similhante a este, é: Amarás o teu proximo como a ti mesmo.
40 Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
D'estes dois mandamentos depende toda a lei e os prophetas.
41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
E, estando reunidos os phariseos, interrogou-os Jesus,
42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
Dizendo: Que pensaes vós do Christo? De quem é filho? Elles disseram-lhe: De David.
43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
Disse-lhes elle: Como é então que David, em espirito, lhe chama Senhor, dizendo:
44 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
Disse o Senhor ao meu Senhor: Assenta-te á minha direita, até que eu ponha os teus inimigos por escabello de teus pés.
45 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
Se David pois lhe chama Senhor, como é seu filho?
46 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
E ninguem podia responder-lhe uma palavra: nem desde aquelle dia ousou mais alguem interrogal-o.
