Matouš 22
1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
Et respondens Iesus, dixit iterum in parabolis eis, dicens:
2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
Simile factum est regnum cælorum homini regi, qui fecit nuptias filio suo.
3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
Et misit servos suos vocare invitatos ad nuptias, et nolebant venire.
4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
Iterum misit alios servos, dicens: Dicite invitatis: Ecce prandium meum paravi, tauri mei, et altilia occisa sunt, et omnia parata: venite ad nuptias.
5 Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
Illi autem neglexerunt: et abierunt, alius in villam suam, alius vero ad negotiationem suam:
6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
reliqui vero tenuerunt servos eius, et contumeliis affectos occiderunt.
7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
Rex autem cum audisset, iratus est: et missis exercitibus suis, perdidit homicidas illos, et civitatem illorum succendit.
8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
Tunc ait servis suis: Nuptiæ quidem paratæ sunt, sed qui invitati erant, non fuerunt digni.
9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
Ite ergo ad exitus viarum, et quoscumque inveneritis, vocate ad nuptias.
10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
Et egressi servi eius in vias, congregaverunt omnes, quos invenerunt, malos et bonos: et impletæ sunt nuptiæ discumbentium.
11 Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
Intravit autem rex ut viderent discumbentes, et vidit ibi hominem non vestitum veste nuptiali.
12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
Et ait illi: Amice, quomodo huc intrasti non habens vestem nuptialem? At ille obmutuit.
13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
Tunc dicit rex ministris: Ligatis manibus, et pedibus eius, mittite eum in tenebras exteriores: ibi erit fletus, et stridor dentium.
14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
Multi enim sunt vocati, pauci vero electi.
15 Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
Tunc abeuntes Pharisæi, consilium inierunt ut caperent eum in sermone.
16 I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
Et mittunt ei discipulos suos cum Herodianis dicentes: Magister, scimus quia verax es, et viam Dei in veritate doces, et non est tibi cura de aliquo: non enim respicis personam hominum:
17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
dic ergo nobis quid tibi videtur? licet censum dare Cæsari, an non?
18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
Cognita autem Iesus nequitia eorum, ait: Quid me tentatis hypocritæ?
19 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
Ostendite mihi numisma census. At illi obtulerunt ei denarium.
20 I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
Et ait illis Iesus: Cuius est imago hæc, et superscriptio?
21 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
Dicunt ei: Cæsaris. Tunc ait illis: Reddite ergo quæ sunt Cæsaris, Cæsari: et quæ sunt Dei, Deo.
22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
Et audientes mirati sunt, et relicto eo abierunt.
23 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
In illo die accesserunt ad eum Sadducæi, qui dicunt non esse resurrectionem: et interrogaverunt eum,
24 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
dicentes: Magister, Moyses dixit: Si quis mortuus fuerit non habens filium, ut ducat frater eius uxorem illius, et suscitet semen fratri suo.
25 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
Erant autem apud nos septem fratres: et primus, uxore ducta, defunctus est: et non habens semen, reliquit uxorem suam fratri suo.
26 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
Similiter secundus, et tertius usque ad septimum.
27 Nejposléze pak po všech umřela i žena.
Novissime autem omnium et mulier defuncta est.
28 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
In resurrectione ergo cuius erit de septem uxor? omnes enim habuerunt eam.
29 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
Respondens autem Iesus, ait illis: Erratis nescientes Scripturas, neque virtutem Dei.
30 Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
In resurrectione enim neque nubent, neque nubentur: sed erunt sicut Angeli Dei in cælo.
31 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
De resurrectione autem mortuorum non legistis quod dictum est a Deo dicente vobis:
32 Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
Ego sum Deus Abraham, et Deus Isaac, et Deus Iacob? Non est Deus mortuorum, sed viventium.
33 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
Et audientes turbæ, mirabantur in doctrina eius.
34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
Pharisæi autem audientes quod silentium imposuisset Sadducæis, convenerunt in unum:
35 I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
et interrogavit eum unus ex eis legis doctor, tentans eum:
36 Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
Magister, quod est mandatum magnum in lege?
37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
Ait illi Iesus: Diliges Dominum Deum tuum ex toto corde tuo, et in tota anima tua, et in tota mente tua.
38 To jest přední a veliké přikázání.
Hoc est maximum, et primum mandatum.
39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Secundum autem simile est huic: Diliges proximum tuum, sicut teipsum.
40 Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
In his duobus mandatis universa lex pendet, et prophetæ.
41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
Congregatis autem Pharisæis, interrogavit eos Iesus,
42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
dicens: Quid vobis videtur de Christo? cuius filius est? Dicunt ei: David.
43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
Ait illis: Quomodo ergo David in Spiritu vocat eum Dominum, dicens:
44 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
Dixit Dominus Domino meo: sede a dextris meis, donec ponam inimicos tuos scabellum pedum tuorum?
45 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
Si ergo David vocat eum Dominum, quomodo filius eius est?
46 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
Et nemo poterat ei respondere verbum: neque ausus fuit quisquam ex illa die eum amplius interrogare.
